Sociální inkubátor usnadní mladým lidem z dětských domovů vstup do dospělého života

Podobně jako podnikatelské inkubátory podporují mladé firmy na startu, tak by i sociální inkubátory chtěly podporovat mladé lidi, kteří vycházejí z dětských domovů. A jak říká Klára Chábová ze sdružení Mimo domov, Inkubátor začne s dětmi pracovat ještě v době jejich pobytu v dětském domově.

„Inkubátor bude poskytovat služby pro děti ve věku 15+, to znamená, že úplně první kontakt s ním bude navázání nějakého důvěrnějšího vztahu. Byli bychom rádi, kdyby ty děti měly šanci najít svého psychoterapeuta. Je důležité najít tomu dítěti, když je ještě v dětském domově, kamaráda, patrona, osobu, která ho bude doprovázet ve chvíli, kdy ten dětský domov opustí. A další službou inkubátoru bude hledání práce nebo brigády, a také bydlení. To jsou ta čtyři témata, která nám vyšla z naší praxe a z terénní práce. Čili práce, bydlení, psychoterapeutické pořešení duše a doprovázející osoba.“

A jak si konkrétně můžeme sociální inkubátor představit?

„Je to takové virtuální hnízdo. To dítě sice vstoupí do inkubátoru, ale bude pořád v tom dětském domově. Ovšem ty služby, které mu budou poskytovány, budou buď docházet za ním (ty neziskové organizace, které bychom rádi do inkubátoru nasmlouvali), a pak se také budeme snažit dostat to dítě z toho dětského domova – chceme jim ukazovat reálné prostory firem, dělat pro ně workshopy... Ale je to spíš takové abstraktní hnízdo, kde se pracuje s tím dítětem, ještě když je v domově, a následně, když odtud odejde, tak bude znát ty kontakty, bude znát služby, které inkubátor poskytuje, takže se potom bude moci obracet už na konkrétní osoby.“

Důležitou roli budou hrát i patroni, čili doprovázející osoby.

„My moc fandíme a podporujeme Ligu otevřených mužů a jejich službu Patron / Patronka, která nám přijde naprosto úplně výborná a osvědčila se v praxi. Liga otevřených mužů o tom našem inkubátoru ví a ty patrony bychom rádi brali od nich, protože to mají skvěle vymyšlené a už je to fungující projektu. O to i v tom inkubátoru jde, že se mají propojit už fungující služby a neziskovky, nemá se budovat nic úplně na zelené louce. Je to taková velká pavoučí síť lidí, kteří pro ty děti poskytují služby, ale třeba jen o sobě neví, nebo to není systematické.“

Kontakt doprovázející osoby s dítětem vypadá následovně.

„Pokud je to dítě v dětském domově, tak jde spíš o to navázat tu přátelskou vazbu, být s dítětem v kontaktu třeba po telefonu, zavolat si, napsat si, vzít dítě na kolo, do kavárny nebo se jít třeba projít. Tím to začíná. A je důležité, že během tohoto procesu se naváže nějaké zdravé pouto, kdy to dítě ví, že má člověka, na kterého se může spolehnout. A ten patron nastupuje tu vážnou doprovázející roli ve chvíli, kdy to dítě opustí dětský domov. Ti patroni pomáhají dětem se začleněním do společnosti, jsou jim k dispozici, pomáhají jim s pohovory, ale řeší třeba i osobní problémy. Ten patron je člověk, který je tam opravdu jako váš kamarád. Ta doprovázející osoba obecně v Česku nefunguje, děti, které odcházejí z dětského domova, ale i z pěstounské péče, nemají možnost žádného terénního pracovníka, který by jim pomohl se začleněním. Takže tohle je taková náhražka toho, co by v tom systému mělo fungovat.“

Se sdružením Mimo domov spolupracují i Romové, kteří vyrůstali v dětských domovech.

„Náš velmi blízký spolupracovník je Lukáš Kotlár. V našem poradním týmu máme i Radka Laciho, který je dnes velmi úspěšný street-work-out učitel. Pro nás jsou osobnostmi hlavně tyto děti, které to zvládnou, dokáží a mají chuť to šířit dál. A můžu říct, že nám to velmi funguje, protože třeba i s Radkem máme natočený medailonek a když ho pustíme v dětském domově, kde je více Romů, tak ta reakce je úžasná, protože ti Romové věří víc Romovi. Takže my se snažíme zkombinovat medailonky z toho našeho filmu Dospělým ze dne na den tak, aby to bylo pro ty děti důvěryhodné:“

Projekt sociální inkubátor by měl začít fungovat příští rok v Praze a ve Středočeském kraji.