Rozhlasové oběti

Během druhé světové války byla řada rozhlasových pracovníků pronásledována represivními složkami nacistického režimu nejen za aktivní odbojovou činnost, ale také z rasových a politických důvodů. Nově objevené archivní dokumenty z období let 1939-1945 dokazují, že do spárů gestapa se dostaly minimálně tři desítky rozhlasových pracovníků, kteří byli zatčeni v Praze, Brně a Moravské Ostravě. Konce války se nedožilo 15 zaměstnanců, kteří zahynuli v plynových komorách, před popravčími četami, na barikádách během Pražského povstání a při obraně budovy rozhlasu.

Tři zaměstnanci nepřežili okupaci z rasových důvodů. Houslista Jiří Lobosický zemřel po brutálním mučení v koncentračním táboře v Terezíně. Administrativní pracovnice Gertruda Martinetzová a hlasatelka Zdeňka Walló zahynuly v plynových komorách v Osvětimi.

Deset pracovníků zaplatilo svým životem za aktivní účast v odboji, který se projevoval v nejrůznějších formách protifašistického odporu. Například v ukrývání zbraní, střeliva, krátkovlnných vysílaček, ale i skrývání pohřešovaných osob, přípravě a organizování ozbrojeného odporu, ostentativním nesouhlasem s politickými poměry apod. Mezi tyto zaměstnance řadíme lektorku Milenu Balcarovou-Fischerovou, rozhlasové techniky Vladimíra Cimrhakla, Josefa Holase, Václava Koppa a Stanislava Singera, hlasatele Pavla Donnera, vedoucího zaměřovací stanice Jaroslava Kleinera, reportéra Františka Kocourka, ředitele brněnské rozhlasové stanice Antonína Slavíka a správního pracovníka Josefa Weise.

Během bojů o rozhlas a Pražského povstání zahynuli se zbraní v ruce elektromontér Josef Zima a rozhlasový zřízenec Václav Slabihoudek.

Dodejme, že první tryzna u budovy rozhlasu se konala 11. května 1945. O tři roky později byla slavnostně instalována bronzová pamětní deska, která dodnes připomíná hrdinné skutky našich kolegů z časů válečného útlaku a nesvobody.