Rudolf Šabach

Ve výpovědi také zmiňuje, že pracoval na přípravách povstání. Pátého května pak tyto přípravy vrcholili. „Bratr v naší přítomnosti dal příkaz vydati dostavivšímu se vedoucímu ileg. komunistické složky celou zásobu praporů s hákovými kříži, z nichž se měli odpáráním udělati prapory rudé. Bylo zřelmo že události kvapí a předstihují určený termín.“

V průběhu sobotních bojů se k rozhlasu najednou přibližovaly německé ozbrojené vozy. Několik esesmanů z nich vystoupilo s kulomety v ruce. Byli v přesile. Jeden z Německých důstojníků se oddělil a šel sám chráněn kulomety z aut. „Vyšel jsem beze zbraně a přiblížil se k němu. Chtěl se svými vozy k rozhlasu a pravděpodobně by nás hnal před sebou, kdyby znal stav věcí.

Řekl jsem mu, že je skutečně před rozhlasem, že se tam ale může dostat docela brzy bez boje – jako zajatec. Chce-li, že tam s ním dojdu, arciže samotným, a ujednáme kapitulaci. K dobytí budovy máme dostatek lidí i prostředků již teď a každým okamžikem že dojde další posila. (…) Nevěřil, ušklíbal se, ale naslouchal.“

Německý důstojník se svým rozhodnutím váhal. „Zeptal se, jsem-li voják. Když jsem přisvědčil a řekl, že všude v okolí je nás plno a samí vojáci, vyzval mne, abych šel vedle něho kupředu. (…) Poté zamával jsem bílým šátkem, protože střílely obě strany – jak Češi, tak Němci. (…) Trvalo to celkem asi čtvrt hodiny, než palba z dvorany docela ustala. Granáty zhůry padaly však dál.

Pak se důstojníku podařilo přivolati komandanta ke dveřím a po velikém křiku před i za zavřenými dveřmi se ti dva dohodli, dveře byly otevřeny, já s důstojníkem vpuštěn, a hned zase zavřeny. Tam ujednal jsem kapitulaci posádky a podmínky jejího odchodu beze zbraně.“

Věk v květnu 1945: 45 let
Povolání: ředitel tiskárny
Bydliště: Kralupy n. Vltavou