Rumuni si připomínají 300. výročí mučednické smrti panovníka Constantina Brâncoveanu
Rumuni si letos připomínají 300. výročí od mučednické smrti panovníka Constantina Brâncoveanu, který vládl Valašsku v letech 1688-1714. Jeho panování bylo pro rumunskou kulturu a duchovní sféru opravdovou událostí. Mimo jiné založil řadu klášterů a chrámů, například klášter Hurezi, který je zapsán na seznamu UNESCO. Teď si řekneme, jak Constantin Brâncoveanu spolu se svými syny a rádcem zemřel a jak si Rumuni výročí jejich smrti připomínají.
Konference, poutní slavnosti, výstavy, vydávání knih a mnohé další akce – to vše doprovází 300. výročí mučednické smrti Constantina Brâncoveanu. Co patřilo k jeho vladařským dovednostem, uvádí Emil Caramizaru Nedelea, pravoslavný kněz z kostela Sv. Jiřího Nového v Bukurešti, kde je Constantin Brâncoveanu pohřben:
„Byl šikovný diplomat a dokázal udržet po dobu 25 let své vlády zemi v míru. Je potřeba zdůraznit, že v té době se Valašsko nacházelo mezi třemi velkými říšemi: Osmanskou říší, Habsburskou monarchií a carským Ruskem. Za dané politické a společenské situace bylo pro udržení míru v zemi zapotřebí obratné diplomacie.“
Sousedství Valašska s Osmanskou říší se mu však nakonec stalo osudným. V roce 1714 byl v Cařihradu popraven spolu se svými syny a rádcem.
„Byl uvězněn, jeho majetek byl zkonfiskován, protože byl v podezření, že zradil zájmy Osmanské říše ve prospěch Ruska. Během pašijového týdne byl zajat Turky a uvězněn ve vězení Yedikule v Cařihradu, v dnešním Istanbulu, kde byl se svými čtyřmi syny podroben různým mučícím procedurám – natažen na kolo, bodán, lili na něj roztavené železo atd. A 15. srpna v den, kdy církev slaví Zesnutí Bohorodičky, a zároveň v den jeho šedesátých narozenin, byl předveden před sultána Ahmeda, kde byl prezentován důvod jeho zášti, jak se říkalo zradě, a byl sťat. Měli právo krátce se pomodlit a zeptali se jich, jestli si chtějí zachovat svoji víru. Kdyby přestoupili na islám, bylo by jim vše odpuštěno a nic by se nestalo.“
Pro prodloužení bolesti a utrpení Constantina Brâncoveanu mu nejprve před očima popravili jeho čtyři syny a rádce.
„Začali jeho rádcem Ianachem Văcăreskem, pak pokračovali nejstarším synem až po nejmladšího. Tomu bylo 12 let a jmenoval se Matěj. Když viděl, kolik krve bylo prolito, vyděsil se, přiskočil sultánovi k nohám a řekl: ‚Chci se stát Turkem,‘ což tehdy znamenalo přijmout islám. ‘Jen mi zachovej život‘. A tu zahřměl Brâncoveanův hlas, který pravil: ‘Nikdo z našeho besarabského rodu neopustil svoji víru. Ztratili jsme majetek, neztratíme ještě duše! Zůstaňte věrní víře svého národa!‘ A tak i dítě šlo, poslušně položilo svoji hlavu na špalek a bylo sťato krutým katem, který vykonával sultánův rozkaz.“
Rozsekaná těla mučedníků byla hozena do vod Bosporu, odkud je vylovili Řekové a pohřbili na ostrově Halki. Odtud je roku 1720 odvezla vdova Maria Brâncoveanu a tajně je pohřbila v Bukurešti na hřbitově u kostela svatého Jiřího Nového.
20. června 1992 Rumunská pravoslavná církev tyto mučedníky svatořečila a jako jejich svátek ustanovila 16. srpen, aby nekolidoval se svátkem Zesnutí Bohorodičky, kdy byli Brâncoveani popraveni.
Letos u příležitosti 300. výročí mučednické smrti Constantina Brâncoveanu byly jeho ostatky exhumovány a vsazeny do stříbrného pozlaceného relikviáře. Během léta bude relikviář putovat do nejvýznamnějších chrámů, které Constantin Brâncoveanu založil ve Valašsku a v Sedmihradsku. A 16. srpna bude znovuvysvěceno místo jeho posledního odpočinku – chrám svatého Jiřího Nového v Bukurešti, kde zazáří nově restaurované fresky.
