S historikem J. Šebkem o 21. srpnu 1968
Na příští pátek připadá výročí 21. srpna 1968. Z rozhodnutí brežněvovské Moskvy přepadla tehdy vojska Varšavského paktu Československo, jehož obyvatelé ani političtí reprezentanti s ničím takovým nepočítali. V dějinách naší země to byl důležitý zlom. Co znamenal srpen 1968 pro zdejší církve, na to jsme se ptali historika Jaroslava Šebka.
Jaroslav Šebek: Určitě to znamenalo začátek konce určité naděje na obrodu katolické církve, na možnou změnu postoje státu k církvím, hlavně samozřejmě k té většinové katolické církvi, které se začaly rýsovat na jaře 1968.
teresie Bečková: Přepadením Československa v srpnu 1968 zabránila Moskva rozpadu svého impéria, ale na druhé straně utrpělo jméno komunismu. Dá se tento okamžik chápat jako zlom pro ty, kdo komunismus vyznávali? Nastala ideová smrt komunismu?
Jaroslav Šebek: Pro část lidí určitě. To období normalizace je skutečně určitá dohoda režimu s veřejností, že výměnou za určité materiální výhody se budou občané tvářit, že jsou vůči režimu loajální. Samozřejmě u řady z nich to vnitřní přesvědčení už bylo naprosto jiné.
Teresie Bečková: Po invazi Varšavské smlouvy následovalo 20 let normalizace. Jak se církve vyrovnávaly s touto dobou temna?
Jaroslav Šebek: V církvích nastupoval ten reformní proces s určitým zpožděním a je zajímavé, že také s určitým zpožděním vyvanul. Protože ještě po invazi na podzim roku 1968 bylo rozhodnuto o obnovení činnosti teologické fakulty v Olomouci, která pak vlastně zanikla až v roce 1974 a současně všechny církve nevyjímaje v Československu zažily ten pocit svobody, který jim do jisté míry umožnil otevřít vrata do západního světa a získat podněty z tamních teologických diskusí spirituálního vývoje a řekl bych, že těch 20 let normalizace některá církevní společenství z této zkušenosti žila.
Teresie Bečková: V listopadu 1989 se zvláště František Tomášek stal takovou ikonou sametové revoluce, ale podívejme se na něj právě v té době počátku normalizace, tehdy on nebyl nějakým výrazným bojovníkem za svobodu církve.
Jaroslav Šebek: Jeho vývoj byl velmi složitý, možná i rozporuplný, ale každopádně období roku 1968 - 69 je pro Františka Tomáška, tehdy apoštolského administrátora pražské arcidiecéze takovou první hvězdnou hodinou. Pak vlastně v době normalizace hlavně v 70. letech je trošku upozaděn a komunističtí funkcionáři o něm trošku úsměšně říkají, že to je generál bez vojska. Ale pak přichází rok 1978 - nástup prvního slovanského papeže Jana Pavla II. A tato změna vatikánské politiky vůči východní Evropě přináší i změnu postojů tehdy už vlastně kardinála Františka Tomáška a stal se skutečně daleko sebevědomějším zastáncem církevních práv, ale pak i občanských práv vůči režimu a postupně se proměňoval z toho trošku ušlápnutého biskupa skutečně v tu adorovanou ikonu protikomunistického odporu.
