Sahara - příběh Velké pouště
Sahara nebyla a není pouze neobyvatelným mořem horkého písku. Svědectví o tom přináší aktuální výstava v brněnském Pavilonu Anthropos a také zajímavá publikace, která slouží zároveň jako výstavní katalog.
Knížka, kterou vydalo Moravské zemské muzeum, má pochopitelně stejný název, jako samotná výstava - Sahara, příběh Velké pouště. Obsahuje šest studií, pojednávajících o největší poušti světa ze šesti různých úhlů pohledu. Každý z nich je o mnoho pestřejší, než fádní představa Středoevropana o Sahaře jako kraji písečných dun, velbloudích karavan, jedovatých hadů a oáz.
Geolog a cestovatel Ivan Mrázek v úvodu seznamuje čtenáře s geologickými poměry Sahary, kterou ve skutečnosti netvoří pouze písek, ale i skalnaté plošiny, hory, štěrkové pláně a zasolené plochy. Mrázek popisuje zdejší horniny, minerály a zkameněliny. Věnuje se také rostlinstvu a zvířeně této oblasti a porovnává přitom pravěkou minulost Sahary s její současností.
Egyptoložka Lenka Suková přispěla do sborníku dvěma studiemi. Ta stručnější je věnována novodobému Objevování Sahary Evropany a jejich snahám o poznání nehostinného vnitrozemí, které mají svůj počátek na sklonku 18. století. V druhé studii, nazvané Kamínky a střípky saharské mozaiky, se Lenka Suková na základě archeologických nálezů pokouší o rekonstrukci historie nejstarší přítomnosti člověka na území Sahary, která nebyla vždy tak nehostinným krajem jako dnes. Svědčí o tom hromady kamenných nástrojů jejích pravěkých obyvatel, které lze nalézt prakticky všude, zbytky jejich obydlí, skalní rytiny, keramika nebo ozdoby.
Archeoložka Marie Dufková předkládá souhrnný pohled na Severní Afriku ve starověku, kdy její složité dějiny utvářeli nejprve Foiničané a Řekové, poté Kartágiňané, Římané i germánští Vandalové; každý svým dílem, který zanechal na severu Afriky své nesmazatelné stopy.
Afrikanista Josef Kandert ve svém příspěvku o Obyvatelích Sahary a jejich sousedech popisuje trasy, kudy přes saharské pustiny putovaly karavany obchodníků. Věnuje se lidem a národům, žijícím na obou koncích transsaharských obchodních "magistrál" a popisuje také život obyvatel pouštních oáz. Nezakrývá přitom, že naše informace o dějinách Sahary od starověku až hluboko do novověku jsou značně útržkovité.
Závěrečná studie Jacka Łapotta je věnována dlouholetým africkým vědecko-výzkumným aktivitám polských badatelů z Národního muzea ve Štětíně, které na brněnskou výstavu zapůjčilo řadu exponátů.
Sborník Sahara, příběh Velké pouště nijak nezastírá, že je vlastně doprovodným textem k výstavě. Může však dobře fungovat i bez ní - bez ohledu na to, že má místy sklony k heslovitosti a někdy je snad až příliš přehuštěn fakty. Jenže o Sahaře, její historii a obyvatelích, se stručně a jednoduše psát prostě nedá.
Sahara - příběh Velké pouště. Katalog ke stejnojmenné výstavě. Brno: Moravské zemské muzeum, 2007. ISBN 978-80-7028-309-7
