Sedmkrát Krepsko
Česko-finský divadelní soubor Krepsko uvádí přehlídku své tvorby, která pod názvem Sedmnost Krepska probíhá 3.-10. 3. v Experimentálním prostoru Roxy/NoD. Skupina byla založena přesně před sedmi lety a každoročně pořádá svůj jarní festival. Ten letošní pojímá jako sedmidenní oslavu narozenin, která se nese v duchu číselné magie. Každé představení je zakončeno bonusem nazvaným Lieben Sie Sieben, který zahrnuje popíjení růžového šampusu a poslech finských písní za doprovodu klavíru.
Krepsko, které původně začínalo nonverbálními improvizacemi, dává divadlo bez jazykových bariér, založené na pohybu a práci s detailem. Uměleckou vedoucí souboru je Linnea Happonen z Finska, která je autorkou konceptů a režie většiny inscenací. Krepsko spolupracuje s řadou našich i zahraničních umělců, kteří se spojují v síť stálých a příležitostných hostů. Poetika souboru vychází z jemné zkázněné klaunérie, která kombinuje neustálý dětský údiv s absurdním černým humorem. Improvizační základ tvorby se projevuje ve velké situačnosti všech inscenací. Jejich výsledná forma ale improvizovaná není, naopak často dosahují pohybové a výrazové preciznosti. Charakteristická je také samozřejmá lehkost, se kterou herci Krepska jednají. Nepouštějí se do expresí, procházejí různě krkolomnými situacemi s klidným zasněným výrazem. Významným počinem souboru, který tíhne k bizarním večírkům, byla loňská Great Garden Party, site-specific projekt, v jehož rámci proměnili syrový prostor NoDu ve fantastický tropický skleník, v němž provedli řadu hudebních, akrobatických a zábavních čísel.
Na letošním festivalu se objeví většina inscenací, které má v poslední době Krepsko na repertoáru (Erorrism, Fragile, Nejmenší žena na světě a další), poslední večer bude patřit improvizaci a koncertu soul-bluesové kapely Duchess and The Kittens. Specialitou, která pro přehlídku vznikla, je večer nazvaný Twilogy I-III. Jedná se o spojení dvou samostatných inscenací (The Twin, Alma a Amanda), které se zabývají situacemi, jež mohou vzniknout mezi dvěma lidmi právě kvůli jejich dvojnosti. V první jde o siamská dvojčata, dva srostlé muže, jejich vzájemný vztah a společný vztah k jedné ženě. Ve druhé jsou Alma a Amanda dvě zaměnitelné dívky, které mohou být sestrami, kamarádkami, sokyněmi nebo vlastním odrazem v zrcadle. V obou inscenacích se řeší témata rozdvojení a spojení, bytí spolu na různé způsoby. Jejich sloučení neproběhlo prostým seřazením za sebe, ale propojením v čase i prostoru. Zatímco dvojčata zápasí s dvojhlavým tělem, učí se plést, hrát na benjo a vydělávají si zpěvem dvojhlasé písně o obtížích s dvojitostí, dívky se potýkají s nezvladatelností vlastního těla. Obtížně chodí v lodičkách, které mají plné bonbónů, zamotávají se do předmětů i samy do sebe. Jedna z nich se stane objektem zájmu mužů "dva v jednom". Z kořisti se stane lovcem a vycpává si ňadra dvěma houskami spečenými k sobě, které před použitím od sebe musí oddělit. Hrozbou pro dvojčata je přitom záhadný mladík s jelení hlavou, který se pohybuje tmavým prostorem s nožem v ruce a hrozí cokoliv nebo kohokoliv rozpůlit. Pointa může být chápána genderově. Dva srostlí muži často nevědí, co druhý dělá. Jeden se snaží oběsit, druhý se věnuje něčemu jinému. Naproti tomu jsou dvě dívky v myšlení a činech stále spojené, i kdyby se chtěly osamostatnit.
