Setkání se svatým Jiřím

21. duben 2007

Na prahu třetí velikonoční neděle vás zveme k setkání se svatým Jiřím, jehož jméno se v následujícím týdnu objeví v kalendáři. Světec velice známý a oblíbený, ačkoli historických fakt z jeho života známe jen pramálo. Kritický životopis svatého Jiří by byl velice krátký. S jistotou víme vlastně jen to, že člověk tohoto jména skutečně žil a podstoupil mučednickou smrt - pravděpodobně stětím - za Diokleciánova pronásledování na počátku 4. století.

Z tohoto kmene historických fakt se v pozdějších dobách rozrostl košatý strom s mnoha větvemi legend. Avšak i ony mají svou hodnotu, neboť posláním legendy není mystifikovat (jak by se snad leckdo mohl domnívat), nýbrž vychovávat a povzbuzovat k opravdovému životu ve víře.

První stopy kultu svatého Jiří nás zavedou do Kapadokie na území dnešního Turecka, kde měl světec spatřit světlo světa. Jiná tradice ovšem klade místo jeho narození do Lyddy blízko dnešního Tel Avivu, kde byl později také umučen. Již dlouho předtím, než došlo k prvním literárním fixacím jeho zázraků, zpracovaných i do slavné středověké Zlaté legendy Jakuba de Voragine, byl svatý Jiří ctěn jako statečný hrdina ve víře na křesťanském východě i západě společně se světci, o nichž vyprávějí knihy Nového Zákona. Od nejstarších dob mu také bylo zasvěcováno množství kostelů, například v bavorském Regensburgu. I v našich zemích můžeme úctu svatého Jiří doložit zasvěcením mnoha sakrálních staveb, a to již v době románské. Můžeme tu vzpomenout baziliky na pražském hradě, rotundy na vrcholu staroslavného Řípu či prvního kostelíka na Dómském vrchu v Litoměřicích, doloženého již na sklonku desátého století.

Litoměřický svatojiřský kostelík, později zvaný kostelem rybářským, stával až do druhé poloviny devatenáctého století, kdy ustoupil novější zástavbě. Do dnešních časů se však dochovala alespoň část jeho vnitřního zařízení, mimo jiné krásný kamenný reliéf ze zdejšího renesančního oltáře, který můžeme spatřit v litoměřickém muzeu.

V celých Čechách bychom napočítali téměř sedmdesát kostelů, které nesou titul svatého Jiří. A k nim se druží ještě velká řada drobných kaplí, soch či Božích muk, kde bychom se s naším světcem také mohli setkat. Z nejznámějších soch tu alespoň připomeňme plastiku na třetím nádvoří Pražského hradu v těsné blízkosti svatovítské katedrály, zhotovenou již kolem roku 1330. A z nejmalebnějších svatojiřských soch zmíníme tu, kterou roku 1806 nechal v blízkosti svého obydlí ke cti svého patrona postavit pan Jiří Jiroš, majitel statku na Vrchách nedaleko Kacanov v krásné a romantické krajině Českého ráje.

Obě zmíněné sochy představují svatého Jiří jako ozbrojeného jezdce na koni, bojujícího s drakem. To je nejčastější způsob, jak bývá tento světec v křesťanském umění zobrazován.

Od středověku je tak sv. Jiří patronem jezdců, střelců a zbrojířů, vojáků, pocestných, ale také sedláků a lidí pracujících v zemědělství. Ostatně řecké slovo géorgos, z něhož je jméno našeho světce odvozeno, znamená v českém překladu "rolník". Od dob synody oxfordské, konané roku 1222, je svatý Jiří uctíván jako jeden ze zemských ochránců Anglie.

V celocírkevním kalendáři se památka svatého Jiří slaví dne 23. dubna. U nás je však s ohledem na český národní svátek sv. Vojtěcha slavena až den následující. Ve starých kalendářích bychom pak našli ještě 27. říjen jakožto den, kdy se připomínal legendární boj svatého Jiří s drakem. Tento motiv se objevuje v literatuře a umění až na přelomu 12. a 13. století, zatímco podání o hrdinských skutcích a zázracích světce lze vystopovat zpět až do století osmého. Obě legendy se váží ke všeobecnému motivu boje dobra se zlem, který prostřednictvím boje s drakem našel své vyjádření v mnoha životopisech svatých, ale i v samotných biblických textech. V aktech starých mučedníků je mimo to sám císař Dioklecián často označován jako "bythios drakón" - drak z podsvětí. A zdá se velmi pravděpodobné, že právě tato skutečnost má největší podíl na vzniku legendy o Jiřím jakožto drakobijci. Hrdinský mučedník, který silou víry v Krista přemohl všechny svody světa, a tak zvítězil nad šelmou zla, lsti a přetvářky. S tím nepochybně souvisí i zařazení svatého Jiří do skupiny Čtrnácti svatých Pomocníků, kde je vzýván jako ochránce při pochybnostech ve víře. A toto poselství svatojiřské legendy o vítězství pevné a opravdové víry krásně vyniká právě ve světle velikonoční doby, do níž památka našeho světce spadá. Velikonoce jsou totiž především svátky víry v Boží moc a Boží moudrost. Ta vedla a posilovala již starozákonní vyvolený lid k namáhavé cestě za svobodou. Lid Zákona nového pak přivádí ke svobodě Božích dětí, darované vzkříšeným Kristem. Krásně o tom hovoří i jedna z velikonočních modliteb římského misálu: Bože, ty o velikonocích vždy oživuješ víru svého lidu. Prosíme tě: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval a dej, ať stále hlouběji chápeme, co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem, znovuzrozeni z Ducha svatého a vykoupeni krví tvého Syna. A tuto opravdovou, řekněme svatojiřskou a velikonoční víru vám všem, laskaví posluchači, přeji - aby byla vždy vaší silou a vaší radostí.

autor: Jan Nepomuk Jiřiště
Spustit audio