Situace na frontě

Osvobozování Moravy

Ačkoliv se spojenci nezadržitelně blížili, Německo se odmítalo vzdát a přistoupit na podmínky kapitulace. Boje se v dubnu 1945 vedly už na území předválečného Německa a postup fronty se stále zrychloval. Do prostoru protektorátu Čechy a Morava vjely první spojenecké, přesněji sovětské jednotky na přelomu března a dubna a v prvních dubnových dnech zahájily Bratislavsko-brněnskou operaci s cílem osvobodit Bratislavu a poté jižní Moravu spolu s Brnem. Tato operace nakonec trvala celý měsíc a město Brno bylo osvobozeno až 26. dubna. Ze severu se k nim v rámci Ostravské operace probojovávaly další jednotky včetně 1. československého armádního sboru a snažily se nepřítele obklíčit. 30. dubna se jim podařilo osvobodit Ostravu a mohly se vydat dále na jih.

Vojska 2. a 4. ukrajinského frontu pod velením maršála Malinovského a generála Jeremenka, která tvořila hlavní sílu tohoto útoku, tak k 30. dubnu osvobodila prostor kolem Brna a Ostravy. Po dobytí Brna se k nim přidala ještě 1. a 2. rumunská armáda a společně postupovaly dále do vnitrozemí. Německé jednotky v menších moravských městech a vesnicích se ale urputně bránily. Obklíčení Němců mezi Brnem a Ostravou se sice podařilo, ale další postup směrem na Prahu se v prvních květnových dnech zastavil.

Čechy v obklíčení

Na severu se Rudá armáda probojovávala Polskem a v polovině dubna se začala připravovat k útoku na Berlín. Prioritu mělo rychlé dobytí Německa a likvidace hlavních německých armád, které by mohly zbrzdit postup vojsk na hlavní německé město. Svou roli hrálo i soupeření spojenců o to, kdo jako první dobude Berlín. Hlavní svazky Rudé armády tak obcházely německá vojska na území Čech. Nejpočetnější jednotky Rudé armády byly na konci dubna již dávno za úrovní Prahy, ovšem příliš na severu.

Andrej Ivanovič Jeremenko|foto: Wikimedia, public domain, autor neznámý 2

Dne 26. dubna začala poslední fáze útoku na Berlín, které se účastnilo 450 000 sovětských vojáků. Obklíčili město a vzali ho útokem. Němcům zde zbýval už jen zlomek vojáků, které doplňovaly jednotky Volkssturmu, starci, zranění a děti z Hitlerjugend, zatímco jednotky SS popravovaly ty, kteří odmítali dále bojovat. O čtyři dny později – 30. dubna – byl Berlín definitivně dobyt. Mezitím se jižně nedaleko Drážďan potkali američtí vojáci z 1. americké armády s vojáky z 1. ukrajinského frontu a potřásli si rukama. Smyčka se stáhla a zbývalo jen zlikvidovat zbytky stále bojujících německých armád.

Postup na západní frontě

Německé pozice se stejně razantně hroutily i na západní frontě. Zde se sice Němci ještě pokoušeli o ofenzívu v Ardenách, ale spojenecké jednotky tento protiútok zadržely a postupovaly dále do německého vnitrozemí. A tak 20. dubna, v den Hitlerových narozenin, padlo město Norimberk, kde se před válkou konaly nacistické srazy. 21. dubna byl dobyt Stuttgart a 26. dubna dorazila vojska 7. americké armády do Mnichova, ideologického centra třetí říše, kde se zrodila NSDAP a kde se z Hitlera stal politik. Mnichov padl 30. dubna. Mezitím se spojenecké armády musely vypořádat s tzv. alpskou pevností, jak německá propaganda označovala údajně těžce opevněný prostor v jižním Bavorsku.

Alpská pevnost se nakonec ukázala jako výmysl německého ministra propagandy Josepha Goebbelse a 3. americká armáda pod velením generála Pattona se mohla vydat směrem do českého vnitrozemí. Američané sice hned 25. dubna osvobodili Cheb, ale kvůli vyjednané demarkační čáře již dále nemohli. K 30. dubnu tak přešlapovali na místě a čekali na to, jak se nejvyšší americké velení dohodne s Rusy. Rozkaz k dalšímu postupu dostal Patton až 3. května.

Prameny:

Liddell-Hart, Basil: Dějiny druhé světové války. Jota, Brno: 2000
Hastings, Max: Armageddon: bitva o Německo 1944–1945. Academia, Praha: 2008
Hrbek, Jaroslav a kol.: Draze zaplacená svoboda. Svazek II. Paseka, Praha: 2009
Taylor, Brian: Barbarossa to Berlin: A Chronology of the Campaigns on the Eastern Front 1941 to 1945. Vol. 2. Spellmount, Staplehurst: 2004