Sjednotil Wajdův film o Katyni polskou společnost?

Zato vyšší hodnosti padly do zajetí. I když jen možná slovně. Podle ženevských konvencí měli zajatí jasný status. Jenže Sovětský svaz dohody nikdy nepodepsal. A tak byli zajatí vojáci vystaveni sovětské libovůli. Byl mezi nimi i Karol Wajda, otec známého režiséra Andrzeje Wajdy. Dnes 81 letý klasik polské kinematografie před nedávnem dokončil film pod názvem Katyň. Jde o drama polských vojáků, kteří byli po přepadení Polska Sovětským svazem zajati Rudou armádou. Respektive jednotkami NKVD, sovětskou tajnou policií, podléhající paranoidnímu lidovému komisaři vnitra Lavrentiji Berijovi. Ti nakonec povraždili důstojníky, většinou záložní vojáky s vyšším vzděláním střelou do týla a naházeni do hromadných hrobů v lese u Katyně. Projevil se tento Wajdův popis na průběhu kampaně před předčasnými parlamentními volbami minulou neděli? S jistotou se to nedá tvrdit. Katyň je polským národním traumatem. Je to patrné i ve filmu. Když jednotky Wehrmachtu nalezly těla polských obětí, po Krakově jezdily auta s tlampači a na filmovém plátně bylo vidět, jak nacisté informují obyvatelstvo o masakru, kterého se dopustily už v té době nepřátelská sovětská vojska. O tom, že spolu se sověty Polsko zničily nepadla ani zmínka. Tehdy krakované s napětím poslouchali, zda mezi identifikovanými oběťmi, není jim někdo blízký. Po válce museli podstoupit stejnou proceduru znovu. Tentokrát Rusové obvinili z masakru Němce a tato verze platila do roku 1990, kdy tehdejší ruský prezident Boris Jelcin přiznal odpovědnost jeho krajanů za zmíněnou masovou vraždu. Andrzej Wajda předem prohlásil, že svým filmem nechce ovlivňovat předvolební klání, koneckonců Katyň natáčel v době, kdy ještě v Polsku o mimořádných volbách nepřemýšleli. Jenže to za Wajdu udělali jiní. Nad filmem totiž před volbami vzal patronát prezident Lech Kaczyňski se svou ženou. Tehdy vládnoucí stran Právo a spravedlnost, kterou prezident vytvořil společně se svým dvojčetem Jaroslawem, předsedou vlády, se totiž snažila sama sebe profilovat jako ochránkyňi národních zájmů, která nezapomíná na historii. Odtud jeho prohlášení na adresu Evropské unie, že Polsko má jen 40 milionů občanů proto, že několik milionů Poláků zavraždili za 2. světové války Němci a Rusové. To ostatní členské země pobouřilo s tím, že by se mělo více než k historii mělo hledět do budoucnosti. Jaroslaw Kaczyňski chtěl především oslovit lidi v Polsku, aby jej považovali za toho pravého obránce národních zájmů. Utrpěly tak vztahy s Německem s Ruskem, které už po léta nejsou ideální. Když obě tyto země uzavřely dohodu o plynovodu, který bude míjet Polsko, protože by měl být veden po dně Baltského moře, označil to bývalý ministr obrany Radoslaw Sikorski za novodobý pakt Ribentrop-Molotov. Pokud film Katyň, s často velmi naturalistickými scénami ovlivnil volby, neměl na tom Andrzej Wajda žádný podíl. Strana bratří Kaczyňských byla tak jako tak poražena opoziční Občanskou platformou. Ale ani její šéf a kandidát na nového předsedu vlády Donald Tusk si před volbami netroufl říci, zda se setká s německou kancléřkou Merkelovou, nebo s ruským prezidentem Putinem. V prvním případě nechtěl ztratit už předem hlasy Poláků a v druhém případě i proto, že se hlava Ruska odmítá už dlouhou dobu s takto vysokým představitelem Polska setkat. Když jsem v době svého nedávného pobytu v Polsku navštívil kino, abych shlédl Wajdův film, sešli se tam zástupci, jak starší generace, považované za elektorát Práva a spravedlnosti, tak i mladí, potenciální voliči Občanské platformy. Byla sobota, den před volbami. Po skončení filmu, když se na plátně objevily bílé titulky bez hudebního doprovodu, polští diváci ani nehlesli. Poté se zaraženě zvedli a beze slova, spořádaně odcházeli z kina, což se v jiných případech příliš často nestává. Katyňská tragédie naše severní sousedy spíše sjednocuje v nechuti k překrucování dějin. Není překvapením, že už během prvního měsíce od premiéry shlédly Wajdův film už 2 miliony polských diváků. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .