Skončil Pražský divadelní festival německého jazyka

Jak hodnotíte šestý ročník festivalu?

Pražský divadelní festival německého jazyka

Letošní festival se vyznačoval tím, že přijela divadla z měst, která tu ještě zastoupena nebyla. Také se nám začalo jevit, že se v německém divadle velice často pracuje s technikou videozáznamu. Proto jsme z her, které připadaly v úvahu, vybrali ty, kde se video používá. Neměli jsme ale jen takové inscenace, i když jsme se snažili tento trend předvést. Třetí jednotící prvek spočíval v souvislosti divadla s filmem. Tři inscenace, které se tu odehrály, už existují i ve filmové podobě.

O jaké filmy se jednalo?

Všechny tři filmy jsme promítali 7. listopadu v kině Ponrepo. První snímek s názvem Sud prachu srbského režiséra Gorana Paskaljeviče pojednává o situaci na Balkáně. Nejedná se ale o žádné válečné konflikty, spíše je to o pasivitě a násilí v každodenním životě. Druhý film je televizní inscenací, kterou pořídil sám autor předlohy Rainner Werner Fassbinder. Jmenuje se Brémská svoboda. Při porovnání filmu s divadelní inscenací se mi líbilo, jak kontrastní a živé toto představení bylo. Třetí věc má název Rodinná oslava autorů Thomase Vinterberga a Mogense Rukova z dánské filmařské skupiny DOGMA. Je to příběh o rodině, ve které se oslavují tatínkovy šedesáté narozeniny. Při té příležitosti syn sdělí příbuzenstvu, že jeho a také sestru-dvojče otec sexuálně zneužíval. Sestra kvůli tomu spáchala sebevraždu. Film je velice silný a oslovil drážďanské divadelníky. Ti na základě scénáře vytvořili hru, kterou předvedli v Divadle Archa. Byla to naše nejzvláštnější inscenace, protože se nehrála v kukátkovém prostoru. Lidé - diváci i herci - seděli kolem obřího stolu. Tím pádem byli i diváci přímo účastni oslavy, například připíjeli tatínkovi vínem, měli možnost sníst jednotlivé chody hostiny a tak dále. Vzhledem k příběhu jim ale nebylo co závidět.

Jak na to reagovali diváci v Arše?

Chvilku žasli, ale později se dostali do děje a na konci nadšeně aplaudovali, dupali a bušili do stolu.

Jak se vůbec divákům líbilo použití nových technologií na jevišti?

Pražský divadelní festival německého jazyka

Ve všech inscenacích se videa používalo organicky. Diváky tudíž ani moc nenapadlo se nad tím nějak zvlášť pozastavovat. Technika zkrátka k divadelním představením patří. Navíc to není nic, co by hodně šokovalo. I záznamy, které se pouštěly, nebyly nijak výjimečné. Diváci se mohli víc soustředit na detail, vychutnávali si určitou chvilku, když se záznam zastavil. Člověk měl víc času vnímat náladu. Video proto určitě může divadelní postupy velmi obohatit.

Jakým divákům byl festival určen?

Vždycky je pro nás zajímavá konfrontace s odbornou veřejností i českými divadelníky, kteří také festival udržují v obecném povědomí po celý rok. Samozřejmě festival navštěvují hlavně mladí diváci, ať už jsou to studenti teatrologie, germanistiky nebo jiných oborů. Mladí lidé chodí rok od roku víc. Mám pocit, že postupy, které v divadelních inscenacích ukazujeme, jsou jim blízké. Třetí skupina představuje německy mluvící publikum žijící v Praze. Tito lidé jsou pochopitelně šťastní, když chodí čtrnáct dní do divadla a nepotřebují na rozdíl od českého diváka sluchátka se simultálním překladem.

Máte už nějaký výhled do budoucna?

Zítra budeme slavit. Pozítří se podívám do diáře, jaké úkoly mě čekají. Musíme oslovit řadu lidí kvůli financování příštího ročníku. Dáme přeložit články, které vyjdou, a budeme je posílat divadlům, kterým také musíme poděkovat. Chceme poslat brožury i do míst, která nebyla letos zastoupena. No prostě musíme hned rozjet další ročník; to se musí stihnout do Vánoc.