Šok pro všechny
Ministr spravedlnosti Pavel Němec šokoval soudce, když odvolal předsedkyni okresního soudu kvůli její liknavosti v soudním sporu o dítě. Šokován byl ovšem před tím také ministr - případem, kdy soud rozhodl, že otec má právo dítě pravidelně vídat, a pak nebyl deset let schopen toto rozhodnutí prosadit.
Soudkyně říká, že neporušila žádné ustanovení ve vztahu k řízení soudu, a zvažuje, že se bude s ministrem soudit. To je také šokující představa: Ministr spravedlnosti může být souzen za to, že zjednal spravedlnost nad lidmi, kteří mají zjednávání spravedlnosti v popisu práce. Odvolaná soudkyně má podporu zaměstnanců soudu i kolegů. Podle předsedy Soudcovské unie prý dokonce není jasné, jestli v tomto konkrétním případě vůbec lze předsedu soudu odvolat. Je to zvláštní nejistota. Odvolání totiž zjevně možné je, když ministr soudkyni odvolal.
Teď si ještě představme, že se ministr v případě prohry u české justice odvolá k Evropskému soudu pro lidská práva. Učinil tak mimochodem už zmíněný otec, který se třináct let soudí o možnost vidět své dítě. Soudě podle rozhodnutí evropské instance v jiných případech, které se u nás takto vlekly, není bez šance na satisfakci. V případě sporu mezi ministrem a soudkyní by pak Evropský soud pro lidská práva mohl řešit, zda je lidským právem ministra rozhodovat lidsky.
Skutečně šokujícím zjištěním by v případě kladného rozhodnutí bylo, že je docela jednoduché vyřešit něco, o čem se setrvačně domníváme, že to nejde. A ukázalo-li by se, že odvolání liknavé a podle otce navíc arogantní soudkyně české právo neumožňuje? Alespoň by bylo nade vši pochybnost jasné, že potřebujeme zákon proti liknavosti. Byla by to současně norma proti šokům. Vlastně je šokující, že chybí.
