Spojenci se blíží

V květnu je všem německým vojákům jasné, že válka je prohraná. Zbývá jim pouze jediné: probít se do lepšího zajetí. Boje postupně utichají a zbývající německé jednotky bojují především proti Rudé armádě. Velké množství německých vojáků je také ještě v Čechách, kam spojenci zatím nedorazili.

Poslední dny bojů

Po dobytí Berlína 30. dubna zde ještě pokračovaly sporadické boje a zbraně definitivně utichly 2. května, kdy generál Weidling předal maršálu Žukovovi svou kapitulaci. V ten samý den začaly o složení zbraní vyjednávat i jednotky bránící Hamburk. Němečtí vojáci v hroutící se Říši bojovali v květnu už pouze za svou záchranu. Věděli, že Rudá armáda s nimi nebude mít slitování, a snažili se dostat co nejdále od linie východní fronty směrem k západním spojencům. Tak 3. května přijeli za britským generálem Montgomerym zástupce admirála Dönitze spolu s velitelem severozápadních armád a nabízeli mu kapitulaci tří německých armád, které v té době čelily Rusům. Montgomery je odmítl se slovy, že se musí vzdát těm, proti kterým bojují.

Ještě tentýž den se Montgomerymu vzdali Němci bojující proti britským vojákům a Američané dobyli Berchtesgaden a dále Salcburk a Innsbruck. Sověti s 2. běloruským frontem dorazili 3. května do Stralsundu a Rostocku, odkud chtěli dále pokračovat na Dánsko, u Wismaru ale narazili na Brity a Američany, a Dánsko tak bylo osvobozeno západními spojenci. Téhož dne se také potkal zbytek 1. a 9. americké armády se Sověty na Labi severně od Berlína. Německé jednotky v tomto okamžiku bojovaly pouze na několika místech v severním Německu, v okolí Královce a Vratislavi a dále také v Čechách, neboť se odmítaly vzdávat Rudé armádě.

Po dobytí Berlína

Spojenci v Čechách

Američané od konce dubna, kdy osvobodili Cheb, stáli na místě. Protože neměli povolený postup do českého vnitrozemí, čekali na další rozkazy. Generál Eisenhower se nechtěl dostat do konfliktu s Rusy a nepovoloval Pattonovi další vojenské akce, které odmítalo ruské velení. Podařilo se mu pouze prosadit posunutí demarkační čáry na linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice s odůvodněním, že tak chrání svou 7. armádu bojující v jižním Bavorsku. Až 5. května se dala Pattonova 3. armáda do pohybu. V ten samý den dorazila do Plzně, kde již propuklo povstání. Američané tak byli 3. května jedinými spojeneckými vojáky v Čechách. Sověti bojovali na Moravě a do Čech se chystal 1. ukrajinský front maršála Koněva teprve 6. května. Ten v prostoru Saska přeskupoval své síly a v noci ze 7. na 8. května vstoupil do Čech přes Krušné hory.

Spojenci na Moravě

Rudá armáda na počátku května uzavřela Němce do kleští mezi Brnem a Ostravou a postupně likvidovala jejich odpor v menších moravských městech a vesnicích. Do boje se čím dál více otevřeně zapojovaly i různé partyzánské skupiny, které napadaly Němce v týlu a prováděly sabotážní akce. I přesto byl postup pomalý. Němci navíc v prostoru Drahanské vrchoviny vytvořili dobře bráněné opevnění a postupující Rudou armádu zastavili. Německý odpor na Moravě se tak v prvních květnových dnech zlomit nepodařilo a souvislá fronta mezi Ostravou a Brnem se vytvořila až 5. května. Do té doby se Rudá armáda snažila o proražení od Ostravy na Olomouc a 3. května se jí podařilo osvobodit Frýdek-Místek. Na jihu Čech se rozhořel boj o Moravský Krumlov a okolí.

Čtvrtek 3. května 1945