Jaroslava Jones o integraci dospívajících z dětských domovů

Hovořili jsme o tom, jaký bývá pro mladé dospělé odchod z dětského domova. Mluvili jsme o plánech a snech, které obvykle mívají. Povídali jsme si o tom, jaká bývá realita. Probírali jsme problémy, se kterými se v dospělém světě potýkají. A hovořili jsme o způsobech pomoci mladým lidem z dětských domovů.

Dítě patří do rodiny. Pobyt v ústavech má na jeho emocionální i psychický vývoj prokazatelně negativní vliv. Ústavní výchova se ukládá v případech, kdy dochází k vážnému selhání rodiny, která už nemůže řádně zabezpečit výchovu dítěte.

Současná situace v počtu umísťovaných dětí do dětských domovů a výchovných ústavů řadí Českou republiku na přední místa v Evropě. Stát ale nemůže nahradit dítěti harmonické prostředí rodiny. Vede to k řadě problémů, se kterými se tyto děti musejí pak v průběhu života v dospělosti vypořádávat.

Jedním z nejzávažnějších je odchod mladých dospělých do běžného života odehrávajícího se za „branami“ dětského domova. Děti opouštějí dětský domov bez hlubší přípravy na to, co je čeká. Jdou do tvrdého světa dospělých, kde se o sebe musí postarat samy. Musí si sehnat práci, bydlení, platit nájem a další nutné existeční záležitosti. Jde o spoustu činností, které mladý člověk z rodiny zvládá. Mladý člověk z dětského domova s nimi mívá potíže.

Některé z nich se vracejí do svých původních rodin, které však brzy opouštějí, protože zjišťují, že jsou spíše na obtíž. Jiní odcházejí na ubytovnu nebo do Domů na půli cesty. Některá děvčata se zase snaží brzy vdát, mít děti a pojistit si tím manželství, ale ani to nebývá zárukou šťastného soužití.

V integraci do života pomáhá těmto mladým lidem řada organizací. Patří k nim i obecně prospěšná společnost Rozmarýna.