Strnadí dialekty odhaleny

20. říjen 2011
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Strnad obecný

Papoušci nejsou v ptačí říši jediní, kteří dokážou napodobit různé zvuky. Také mezi našimi ptačími druhy je řada výborných imitátorů, jako například rákosník zpěvný nebo špaček. Kromě zpěvu řady dalších druhů ptáků jsou schopni napodobit i zvuky dalších zvířat, zvonění mobilního telefonu, hlas sirény nebo třeba motorovou pilu. Nejen mezi ptačími imitátory z určité oblasti pak existují jakási nářečí. Český společnost ornitologická se letos zaměřila na strnada obecného.

Poslechněte si pozorně následující dvě nahrávky, jestli si všimnete rozdílu.

Ten hlas je typický, známý, dá se přepsat ci-ci-ci-cííí.

Popisuje typickou strofu strnada obecného, kterou jsme právě slyšeli, Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické. Rozdíl je patrný na konci typického nápěvu.
Právě podle závěrečné slabiky, resp. dvou závěrečných slabik, tedy podle toho, jak jsou dlouhé, zda stoupají nebo klesají, lze rozlišit různá nářečí jejich zpěvu. A to je věc, kterou jsme zkoumali, chtěli jsme vědět, která z těch nářečí se u nás vyskytují.

Zpěv strnada si nejspíš spojíme s atmosférou parného léta někde uprostřed polí. A právě to všeobecně známé opakování jednoduché zpěvní strofy je objektem zájmu ornitologů, protože přes Česko zřejmě vede hranice mezi dvěma strnadími dialekty.
My bychom rádi v rámci výzkumu, do kterého se zapojuje i veřejnost, shromáždili co nejvíce nahrávek hlasů strnadů, které lze pořídit řadou přístrojů, jež má člověk běžně k dispozici – počínaje lepšími mobilními telefony, přes různé digitální fotoaparáty a digitální videokamery, až po specializovaná nahrávací zařízení. Chtěli bychom shromáždit nahrávek co nejvíc, opravdu z celé republiky, a potom je analyzovat, určit, které dialekty se ve zpěvu objevují.

Výsledky tohoto výzkumu jsou známy již nyní, v polovině října! Najdete je na stránkách České společnosti ornitologické.
Strnadi neimitují jiné hlasy, strnadi mají ten svůj, velice stálý zpěv, který se liší právě jenom těmi drobnými odchylkami v závěrečných dvou slabikách. Ten zpěv se učí mladí ptáci od svých rodičů nebo ptáků vyskytujících se v jejich bezprostředním okolí.

A tím se udržují ony zmíněné dialekty. Ale nejen podle hlasu strnada snadno v přírodě poznáme. Je to typický pták zemědělské krajiny, takže je jasné, kam se ho vypravit hledat...
Mezi poli, mezi loukami, kdy se vyskytuje alespoň občas nějaký ten keř. Sedávají totiž na nějakém vyvýšeném místě – právě na vrcholku stromu či keře.

Strnad je velký zhruba jako vrabec a nejtypičtějším znakem samců je citronově zbarvená hlava a žlutý spodek těla. U nás se počty strnadů snížily za posledních 30 let asi o 20%. Ve zbytku Evropy ale dokonce o polovinu!

autor: Tamara Kocourková
Spustit audio