Svatá hora u Příbrami
Na Svaté hoře jsem byl, myslím, šestsetkrát nebo snad i víckrát již z toho důvodu, že jsem studoval hornickou školu hned pod horou a zacházel jsem na ní skoro každý den a pak jsem se sem dalších 30 let vracel. Nikdy jsem si ji nezamiloval jako jiná místa, ale nikdy jsem ji nepřestal potřebovat.
Jádrem areálu je gotický kostelík dnes sevřený do ambitů a ztracený pod honosnými štuky. Není vidět, ale je tam. Patří do něj rovněž gotická socha Matky Boží ze Stříbrných hor připisovaná prvnímu pražskému arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic. Socha je tmavá, hrubě řezaná, podobná dávné lidové plastice. Kolik jsem slyšel vzrušených sporů na téma, jestli se jedná o černou Madonu, anebo ne! Nejslavnější černou Bohorodičku celých Čech, která by do tohoto podzemního hornického kraje tak patřila. Mohla by rovněž přebývat na Plešivci - "Olympu kraje", který je z plošiny před kostelem vidět a který nejspíš představoval dávno před křesťanskou Svatou horou jinou svatou horu zasvěcenou jiným bohům. Přemýšlím nad tím, jak se podobá oběť bronzových předmětů stará tři tisíce let a nalezená na Plešivci oběti stříbrného oltáře z místních dolů stará sotva tři staletí. A vím, že Plešivec a Svatá hora patří k sobě a člověk by je měl navštívit alespoň párkrát za život.
Barokní areál byl vystavěn jezuity jako jedna z prvních "korunovací" krajiny již v roce 1658. Brzy se stal nejznámějším poutním místem celých Čech. Procesí sem šla třeba deset dní. Předzpěvák udával tón a poutníci hodinu po hodině opakovali slova litanií. Na noc se uchylovali do poutních nocleháren. Když budete šest hodin denně zpívat nábožné písně ve společnosti podobně naladěných duší, dorazíte na Svatou horu změněni a připraveni. Celý život na tuto zkušenost nezapomenete. Na cestě se seznámíte s novými přáteli a možná si najdete celoživotního partnera. Takové byly poutě na Horu!
Za ambity a rohovými kaplemi poněkud stranou leží posvátná studánka podobná věži kostela, který se propadl do hlubin. Je to místo soukromých zázraků a léčivých vod. Ambity samotné jsou spíš místem zástupů a ohromení a dosud jimi vane duch ideologie, i když krásné. Soukromé a veřejné se tímto způsobem doplňují a tiší poutníci zůstávají stranou. Některá poutní místa zvýrazňují svatost krajiny, jiná poutní místa jsou vytvářena právě v bodech pustých a neduchovních, aby krajinu prosvětlila. Myslím, že Svatá hora patří mezi ta druhá místa. Leží nahoře, ale také zároveň táhne dolů do hlubin spodních vod a kovů, kde Matka Boží na nebesích nalézá svůj doplněk v černé Madoně. Tu ve snech nevídáme mezi oblaky, ale tiše se vznášející pod vodou v temné sluji, kde se jemně kýve pod dotyky siderických proudů.