Tajemství šablonové malby (vzpomínka na Tomáše Edela)

Tomáš Edel z českodubského muzea byl před lety i hostem v našem pořadu, dokonce dvakrát. Díky tomu si alespoň jeden z jeho velkých objevů právě teď můžeme připomenout...
Vždycky se zdálo, že Tomáš Edel je badatelem, kterého štěstí provází takřka na každém kroku... V roce 1991 odhalil, že se pod banální fasádou jednoho činžáku v Českém Dubu skrývají zbytky johanitské komendy řádu svatého Jana Jeruzalémského, založené po roce 1237 Havlem z Lemberka, jehož ženou byla svatá Zdislava. O existenci oněch zbytků se až do Edelova objevu naprosto nic netušilo. O něco později Tomáš Edel vystoupil s odvážnou hypotézou, týkající se staročeské veršované takzvané Dalimilovy kroniky. Problém jejího autorství straší české historiky odedávna. Edel dospěl k závěru, že jejím autorem nejspíše mohl být komtur žitavské johanitské komendy Jindřich z Varnsdorfu, zvaný Letopisec. Díky Tomáši Edelovi se také veřejnost poprvé dozvěděla o umělecko-historickém fenoménu gotické šablonové malby. Na začátku byl objev jedné staré skříně. A na konci řetězce souvislostí slavné deskové malby z Karlštejna a mistr Theodorik... Tomáš Edel nám o tom vyprávěl v dubnu roku 2002.

Tomáš Edel: „V roce 1992 jsme v rámci systematického prolézání kdejaké staré půdy objevili v patře věže českodubského kostela sv. Ducha skříň, která nám úplně vyrazila dech. Ten starý kus nábytku, který se hlásil kamsi do pozdní gotiky, snad i do závěru 15. století, byl pokryt malbou. Ovšem nikoliv malbou z volné ruky, malbou štětcem, ale technologií úplně jinou, o níž jsme nic nevěděli, a k jejímuž poznání jsme se postupně několik let dopracovávali s kamarádem, výtvarníkem Radkem Brožem. Skříň je pokryta šablonovou malbou. Ta vznikala tak, že středověký malíř nebo truhlář vyřezal do papíru motivy a potom skrze ně štětcem protlačoval barvu; motiv tak otiskl a šablonu pak přikládal horizontálně i vertikálně. Těmi opakujícími se otisky vytvářel celou šablonovou plochu. A to je tedy technologie, která se na té dubské skříni objevila. Skříň ovšem není pokryta pouze čistě výtvarnou dekorací, ta malba má svou ikonografickou rovinu. Zatímco na pravé straně skříně (pravá strana ve středověku zastupovala síly pozitivní, tedy dobro) se objevuje starozákonní motiv Adama a Evy a novozákonní motiv Assumpty - Pany Marie sluncem oděné, na protilehlé, levé a negativní straně se objevují motivy draka a gryfa. Motivy na obou stranách skříně pak provazuje opakující se motiv jelínků, který ji v pásu celou obíhá. Tento motiv evokoval středověkým lidem jednoznačně slova žalmistova: Pane, má duše touží po tobě tak, jako jelen či laň žízní po pramenech čistých vod. Toto vyznání řeší onen věčný problém, spor dobra a zla? Obsah skříně, která v českodubském kostele sloužila k uložení breviáře a liturgického náčiní, ochraňoval na dvířkách znázorněný sv. Bernardin Sienský, nedávno svatořečený kněz. Skříň je malovaná nejenom zevně, ale dokonce i uvnitř. Tam kde nebyla pokrytá šablonovou malbou, třeba na zadní straně dvířek nebo na policích, tam alespoň středověký truhlář vyryl motivy radélkem, takže ta skříň byla vlastně dotýkána úplně všude. A mimo to jsme při restaurování zjistili, že na policích jsou zespoda namalované červenou hlinkou pentagramy, tedy jednou čarou nakreslené pěticípé hvězdice. To jsou staré tradiční symboly, které zaháněly čarodějnice. Pan farář by to asi nerad viděl, říkal si nejspíš truhlář, když někdy kolem roku 1490 tu skříň konstruoval; ale co když babička měla pravdu. Co oči nevidí, to srdce nebolí... A namaloval, aby pan farář nevěděl, na jednotlivé police pentagramy proti čarodějnicím. Takže obsah skříně ochraňoval nejen sv. Bernardin Sienský, ale i ten pentagram.“

Poté co se Tomáš Edel v 90. letech dopracoval k podstatě technologie šablonové malby, začal spolu s přáteli hledat a dokumentovat její další příklady. A to nejenom v Čechách, ale i v Polsku a Německu. To, co se jim podařilo zjistit, bylo skutečně fenomenální a do té doby netušené.

Tomáš Edel: „Když jsme dokumentovali tu dubskou skříň, překreslovali jsme šablonové motivy na fólie a rekonstruovali jsme velikost původního papírového mustru, té vlastní šablony. Ony se totiž dají zjistit různé spojovací můstky mezi jednotlivými šablonami, dají se rozlišit i spáry mezi jednotlivými otisky. No a když jsme tu jednotlivou šablonu rekonstruovali, zjistili jsme, že ten do papíru vyřezaný motiv byl strašně veliký. Byl třeba 30 centimetrů široký. No a plochy té skříně jsou mnohdy na tak velký šablonový motiv malé. Takže jsme dospěli k závěru, že ty šablony pravděpodobně nebyly konstruované pro skříň, ale pro mnohem větší plochy. Vznikly zkrátka pro výmalbu celých měšťanských interiérů. A my jsme tady v Českém Dubu, v naší muzejní expozici, z těch dvanácti dubských motivů šablon vytvořili evokaci možné podoby celé pozdně gotické světnice. Když jsme to začali dělat, neměli jsme vůbec představu, jak to bude působit a zda ty šablony ten prostor utáhnou. A když jsme po čtrnácti dnech celý ten dřevěný prostor ošablonovali, zjistili jsme, že ano. O rok později jsme potom v Německu, na jedné faře západně od Řezna našli dřevěný záklopový strop omalovaný šablonami - a to dokonce těmi samými šablonami, kterými je malovaná dubská skříň. My jsme zkrátka v tom Bavorsku našli druhou práci téhož mistra; a ty šablony tam opravdu pokrývají celý strop pozdně gotické fary. Stěny nikoliv, protože ty byly zděné. To znamená, že šablony byly opravdu určeny k výmalbě celých interiérů. Tím se nám zjevila docela neznámá tvář pozdní gotiky, kterou si na základě našich znalostí představujeme především jako období kamenné architektury; na náměstí stojí radnice, farní kostel, je tu kus kamenných hradeb, někde u nich klášterní kostel dominikánů či františkánů a na kopci hradní zřícenina. Ovšem to je jen nějakých 5% hmoty středověké stavební produkce. 95% staveb, celé bloky městských domů vůbec nebyly zděné. Středověká města byla převážně dřevěná. A o dřevěné gotice nevíme téměř nic. Ta se nezachovala, vyhořela, sežral ji červotoč, a navíc bylo dřevo už třeba v 16. století vnímáno jako projev chudoby. Na té dubské skříni, která se našla zapomenutá v zapomenutém kostelíčku v zapomenutém městě v severních Čechách je zakódovaná informace o tom, že se těmi šablonami malovaly celé měšťanské interiéry. Kostely a radnice prováděné profesionálními kameníky, to je gotika svátečních, slavnostních a úředních chvil, křtin, pohřbů a úředních jednání na radnici. Dennodenní realita gotického města je šablonová. V těchto ošablonovaných interiérech lidé žili a umírali, manželky vychovávaly děti, připravovalo se jídlo. Toto je dennodenní obyčejný život města a lidí pozdní gotiky.“

Tomáš Edel objevil otisky „svých“ šablon dokonce na Karlštejně – na deskových obrazech mistra Theodorika ze 14. století v kapli svatého Kříže, ale také v kapli Panny Marie, na dveřích do kaple sv. Kateřiny i na schodišti velké věže. Odvodil z toho, že Theodorikova dílna se kromě obrazů podílela i na výmalbě části karlštejnských interiérů... Šablony objevil Tomáš Edel dokonce na slavné deskové malbě Emauzské ukřižování, o které se od 19. století diskutuje jako o možné Theodorikově práci. Šablonový motiv květinky, stejný jako na obrazech z kaple sv. Kříže na Karlštejně, pro něj byl jednoznačným důkazem, že když ne sám Theodorik, tedy alespoň jeho dílna stála u zrodu Emauzského ukřižování.
Kdy a kde podle Tomáše Edela vznikla šablonová malba? A jak to bylo se šablonami v dalších stoletích?

PhDr. Tomáš Edel předvádí v expozici Podještědského muzea skříň, jejímž objevem to v roce 1992 všechno začalo|foto: Frederik Velinský

Tomáš Edel: „Dobu vzniku té technologie se asi nikdy nepodaří přesně určit. Ona mohla vzniknout kdykoliv a kdekoliv. Je to věčný a jednoduchý způsob jak reprodukovat nějaký grafický znak. Archeologickým nálezem máme šablonu doloženou z Anglie ze 13. století. Ale ve středoevropském prostředí se objevuje až mezi mnoha podivuhodnými inovacemi geniálního Theodorika. V následujících desetiletích, zejména v 15. století zrustikalizovala v měšťanském prostředí, oddělila se od velké malby a v prostředí truhlářů a tesařů pozdně gotického města se stala součástí běžné výbavy a životního stylu středoevropských měšťanských vrstev. Šablona se pak udržela na lidovém nábytku až do 19. století a známe to nejenom z prostředí Čech. Podobné kusy nábytku jsou třeba i v Bavorsku. No a dodnes si například šablonujeme trička. Šablona s námi zkrátka žije po staletí. Je součástí naší středoevropské kultury.“

Ředitel muzea v Českém Dubu Tomáš Edel řešil i mnohé další záhady – rozkrýval síť českých národních buditelů, působících v první půli 19. století na území severovýchodních Čech. Chystal se zkoumat i další českodubská sklepení... Jeho poslední kniha, která vyšla před rokem, měla jako hlavní téma Podještědí v Hitlerově Třetí říši. Před osmi lety jsme si s Tomášem Edelem notovali, že historických tajemství je na Českodubsku pořád ještě dost a že si o nich určitě ještě někdy popovídáme. Škoda, že k tomu už nikdy nedojde. Tajemství zůstala, jen pátrat po nich bude někdo jiný.

Právě takto nejspíš vypadala výzdoba měšťanských interiérů pozdně gotických měst|foto: Frederik Velinský

Vysíláno v Planetáriu č. 20/2010, 15. - 21. května.
Upravená repríza z Planetária č. IV/2002, vysílaného 28.4.2002.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (13:51).