Tajemství Zelených mužů
V poslední době mě doslova pronásledují Zelení muži. Nejsou to nějací fantomové z filmového plátna, ale středověké plastiky, které najdeme v sakrálních prostorách stejně jako třeba na svorníku v podloubí před pražským Týnským chrámem. Není to žádná česká specialita, existují totiž v širokém kulturním prostoru od Irska, Anglie přes německé země až do České kotliny. Jedná se mužskou tvář, která je buď částečně zakryta listovím, nebo o muže, jemuž z úst, a třeba také z obočí, listy vyrůstají.
Zelení muži jsou nevysvětlitelní. Tajemní. Všechny racionální interpretace ztroskotávají, a tak zbývá prostor pro fantazie všeho druhu. V Čechách se jim prozatím nikdo odborně nevěnoval, asi pro jejich historickou neuchopitelnost. Zmiňuje je jen Václav Cílek, jenž se ke své bezradnosti z nich sympaticky přiznává. Od jistého okamžiku, samozřejmě okamžiku velkého zájmu, na ně narážím doslova na každém kroku. Několik zcela neznámých jsem objevil v Poohří, v Českém středohoří.
Krajina Českého středohoří je nejen, krajinou, kterou milovali zejména němečtí romantici, za všechny Caspar David Friedrich, ale i starou duchovní krajinou. České středohoří pochopil na konci svého života také Emil Filla, kterému souznělo s milovanými horami na čínských tušových malbách. Podle řeky Ohře se tu usadili Kelti, Germáni, první Slované, a ti všichni tuto krajinu duchovně poznamenali. Úrodné povodí patrně posvátné řeky Agary je velice výstředním terénem, v němž magické a kultovní splývá. V několika kostelících podél Ohře najdeme podivuhodné a jen těžko vysvětlitelné plastiky umístěné na konzolách středověkých kleneb.
Ves Dubany ležící při Ohři nedaleko Libochovic, patří na první pohled mezi nezajímavé osady, jakých je v Čechách na první pohled mnoho. Ale pozorný poutník ví, že právě pověstný první pohled může být velice klamný. Symbolem místních ukrytých pokladů je zdejší kostel. Pod nepříliš zajímavou fasádou z konce 19. století objevíme mnoho zajímavého. Jedná se o poměrně prostou stavbu s pozdněgotickou věží. Kněžiště je sklenuto velice jednoduchou křížovou klenbou, která je kladena do 14. století. Klenba je opřena o čtyři kamenné konzoly. A právě ty jsou velice pozoruhodně zdobené.
Nejzajímavější je schována za vítězným obloukem, tam, kam věřící nevidí. Do pískovce je tu vytesána pitoreskní hlavička jakéhosi starého fauna. Čelo má zdobené listnatým věncem a list mu vyrůstá i z úst. Zdá se dokonce, jako by rozveselený přízrak vyplazoval jazyk přímo na hlavní oltář, nebo chceme-li být ještě přesnější na Nejsvětější svátost oltářní!
Faun v Dubanech je typickým Zeleným mužem, kterého nacházíme nejen v Čechách, ale i v jiných evropských zemích, například v Anglii. Navzájem si jsou Zelení muži nejen podobní, ale doslova totožní. Musí se tedy jednat o jednotný symbol, který dnes nedokážeme vysvětlit, ale který byl kdysi důležitým poselstvím. Čitelným vzkazem...
Také jeho umístění je často stejné. Nenachází se, jako mnohé obludy na gotických katedrálách, vně stavby, ale najdeme ho dokonce v samotném kněžišti, v nejposvátnějším a mystickém místě křesťanského kostela. Stejně jako v dubanském kněžišti najdeme v presbyteriu jednoho anglického kostela Zeleného muže přímo uprostřed kříže. Na zdobených bočnicích kostelních lavic v Crowcombe je vyřezán Zelený muž téměř shodný s tím v Křesíně. Tak jako tady je doplněn hrozny vína, tedy symboly plodnosti či úrody. Na portálu kostela v Kilpecku, jenž pochází pro nás z nepředstavitelného 7. století, najdeme celou řadu bizarních vyobrazení. Mezi spletí nestvůr, podivné vegetace a jakoby oživlých duchů, najdeme také Zeleného muže. Tak jako v Dubanech je konzolou pravé části složitě zdobeného portálu. Je součástí Stromu života, a to bývá vysvětlováno tak, že se jedná o bytost, která ochutnala plodů z rajského stromu poznání. Není to zvláštní interpretace druida?
Zelený muž vždy postrádá tělo. Je tedy jakýmsi "beztělcem", přízrakem, obyvatelem neznámého paralelního světa. Zelený muž má jen hlavu, z úst jí vyrůstají květy, ale někdy máme pocit, že se tajemný obličej skrývá ve vegetaci a patrně nás z ní pozoruje. To je případ druhého dubanského zobrazení Zeleného muže, který objevíme na druhé konzole v dubanském kněžišti.
V Anglii zobrazení Zeleného muže souvisí s tak zvaným Jackem v zeleni, jehož vyobrazení najdeme i na venkovských vývěsních štítech hospod. To je však zřetelně novější interpretace. Před ní se Zelený muž pokládal za keltského boha plodnosti a úrody, který byl v předkřesťanských dobách uctíván průvodem tančících dívek. I tu najdeme v Dubanech na další konzole. Není to ani světice, ani jiná svatá Panna. Má tajemný úsměv, úsměv kouzelnice, vědoucí panny. Každopádně pro vysvětlení výzdoby posvátného místa v Dubanech nenajdeme ani náznak křesťanské interpretace, tak je ve své podstatě nekřesťanská. Předkřesťanská? Stále častěji si uvědomuji, že duchovní dějiny Čech se propadají daleko hlouběji, než si připouštíme. A to je důvod k hledání a nalézání.
