rubrika: Slušně a fér

Jak odborníci léčí fobii?

Člověk, který trpí agorafobií, se bojí cestovat MHD. - Foto: Stock Exchange

Člověk, který trpí agorafobií, se bojí cestovat MHD.Foto: Stock Exchange

III. díl seriálu psycholožky Mileny o fobiích.

V prvním díle jsme si říkali, že fobie jsou psychické poruchy, to znamená, že jejich léčba patří do rukou psychologů, psychiatrů nebo psychoterapeutů. Máte pocit, že se vás některá z fobií týká? 

Nebojte, nejste v tom sami, uvádí se, že fobiemi trpí až 10 % lidí. A rozhodně to, že je to „porucha“, neznamená, že ten, kdo jí trpí, je blázen! Fobie vznikají v průběhu života tak, že se rozvinou z nějakého celkem normálního strachu

Určité životní události, zážitky a zkušenosti pak mohou tento strach zvyšovat a upevňovat. Většinou se k tomu přidá ještě vrozený sklon k prožívání úzkosti a fobie je na světě. Pokud myslíte, že fobií trpíte, neváhejte o tom říct rodičům a navštivte odborníka, nemáte se za co stydět, naopak, říct si o pomoc je důkaz síly a schopnosti řešit problémy aktivně. Pamatujte, že léčbu fobie nejde zvládnout sám, bez pomoci terapie. 

Léčba bývá poměrně úspěšná, většinou se používá psychoterapie, někdy se přidají i léky, které snižují úzkost. Psychoterapie spočívá v tom, že pod vedením terapeuta si člověk na objekt fobie postupně zvyká, snižuje se jeho úzkost a strach, celkově se zklidňuje a učí se, jak jednat v případě, že se fobie znovu dostaví. 

Pojďme si ukázat jednu z variant léčby na konkrétním případě. Třeba v případě agorafobie, o které jsme mluvili ve druhém díle. Člověk, který jí trpí, například nejvíc bojuje s cestováním MHD. Když jede metrem, dostane strach a začne mít obavy, že dostane infarkt, omdlí, upadne do bezvědomí, pomoc se k němu nedostane včas a on třeba umře. Strach může přejít až do paniky a do stavu, který připomíná opravdový infarkt (bolesti na hrudi, špatné dýchání, závratě). 

Terapeut s ním nejdřív o jeho potížích mluví, zjišťuje všechny okolnosti a možné příčiny. Potom se snaží postupně pracovat na tom, aby si člověk na situace v metru postupně zvykal a snižovala se jeho úzkost a strach. Nejdřív o cestě metrem s člověkem mluví, vede ho k tomu, aby si cestu představoval a mluvil o tom, co u toho cítí. Vysvětluje, že cesta metrem je bezpečná. Když se podaří zvládnout představu cesty, pustí si ji třeba na videu. Když se podaří i toto, simuluje se cesta metrem na počítači s méně lidmi ve vagónu, s více lidmi apod. 

Pokud jde všechno dobře, jde se přímo do metra. Nejprve jde člověk s fobií společně s terapeutem, a když je to možné, začne jezdit sám a potom chodí k terapeutovi, aby o všem mluvili. Taková léčba může trvat poměrně dlouhou dobu, třeba i několik měsíců. Chce to trpělivost a odhodlání, ale stojí to za to. Pokud se fobie neléčí, většinou mají tendenci se zhoršovat a omezovat život čím dál víc. Na druhou stranu některé méně závažné fobie se s věkem postupně zmírňují. 

A na závěr slíbené zajímavé příklady fobií. Napadlo by vás, že něco takového může existovat?
Bibliofobie – strach z knih
Kruciverbofobie – strach z křížovek
Nomofobie – strach ze ztráty signálu mobilního telefonu
Ambulofobie – strach z chůze
Arachibutyrofobie – strach z toho, že se na horní patro úst přilepí arašídové máslo, případně z arašídového másla obecně
Barofobie – strach z gravitace či atmosférického tlaku
Cyberofobie – strach z počítačů a práce s nimi
Deipnofobie – strach z jídelny
Hedofobie – strach z radosti
Numerofobie – strach z čísel
Vestifobie – strach z šatů
Dextrofobie – strach z věcí napravo od pozorovatele
Filofobie – strach ze zamilování se 

Autor:  Milena Nováková
 

Nové články v rubrice

Anketa

 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas