Templetonova cena 2007
Každý u nás ví, co je Nobelova cena. Málo kdo ale ví, co je cena Templetonova. Ta má sice podstatně kratší tradici, nicméně je považována za mimořádně významnou. Příští týden se jejím držitelem za rok 2007 stane kanadský filosof Charles Taylor.
Existuje lék na největší problém dnešního světa, zvaný terorismus? Podle kanadského filosofa a profesora Charlese Taylora musí léčebná kůra spočívat ve vyváženém přístupu ke světské a duchovní dimenzi života. Tuto myšlenku celý život vášnivě prosazuje a letos za ni dostal Templetonovu cenu, která je největším finančním ohodnocením jednotlivce vůbec. Soutěží dokonce s Nobelovou cenou, a to tak, že udělená suma je vždy vyšší - letos činí jeden a půl milionu dolarů.
Zakladatelem ceny je sympatický sir John Templeton, který pochází z amerického Tennessee a je přímo ztělesněním jevu, označovaného za americký sen. V mládí se chtěl stát duchovním, pak se dal na podnikání a založil veleúspěšné vzájemné fondy, jež vydělaly pohádkové bohatství. Posléze fondy prodal a začal se věnovat výhradně filantropii. Kromě jiného založil Templetonovu nadaci, jež uděluje zmíněnou cenu. Britská královna Alžběta II. mu za jeho dobročinnost udělila před dvaceti lety titul.
To, že Templetonova cena přináší oceněnému vždy větší obnos nežli cena Nobelova, má svůj symbolický význam. Její zakladatel (označovaný familiárně Sir John) tím chce ilustrovat přesvědčení, že nejdůležitější pokrok se nedosahuje čistou vědou, ale harmonií vědy a náboženství. Cena se uděluje od roku 1973 a jejími nositeli jsou takové osobnosti jako Matka Tereza, Alexander Solženicyn, zakladatel komunity v Taizé bratr Roger, bývalý indický prezident Radhakrišnan, filosof se slovenskými předky Michael Novak nebo americký kazatel Billy Graham.
Letošní držitel Charles Taylor dostane cenu ve středu v Buckinghamském paláci - předá mu ji osobně princ Filip. Taylor je autorem řady knih a mnoha článků, ve kterých tvrdí, že rozchod přírodních věd a náboženství uškodil nakonec oběma stranám. Proto lidé potřebují najít novou rovnováhu duchovního a světského. V opačném případě totiž upadají do extrémů v podobě cynismu nebo fanatismu.
Taylor vystupuje kriticky také proti snahám o takzvanou "objektivizaci" filosofie a humanitních věd, jejímž ideálem je sterilita ve vztahu k různým vírám. Jeho knihy nejsou žádným lehkým čtením na dobrou noc, ale i tak doufejme, že se jich u nás co nevidět dočkáme.
