Terezínské pamětní knihy jsou pomníkem obětí holocaustu z českých zemí

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jaroslav Kraus, člen předsednictva Terezínské iniciativy, a Dagmar Lieblová, předsedkyně Terezínské iniciativy, ukazují Terezínské pamětní knihy

20 let uplynulo od vydání Terezínských pamětních knih, které přinesly vůbec poprvé ucelené seznamy obětí holocaustu z českých zemí. Arnošt Lustig o tomto díle řekl: „Je to kniha knih, dodatek k Bibli.“ U příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holokaustu, který připadá na 27. ledna, si knihy připomeneme.

Terezínské pamětní knihy jsou symbolickým pomníkem obětí holocaustu, které mnohdy svůj hrob na této planetě nemají. Knihy představuje ředitelka Institutu Terezínské iniciativy Tereza Štěpková:

Tereza Štěpková: „Jsou to dva svazky, mají 1560 stran a obsahují 82.397 jmen obětí holocaustu, lidí, kteří byli deportováni z českých zemí z oblasti Protektorátu Čechy a Morava do Terezína. Zároveň obsahují také informace o lidech, kteří byli deportováni do Lodže a dále z Brna do Minsku. Byl to první výstup projektu systematické dokumentace obětí holocaustu z českých zemí.“

Knihy vznikly díky práci týmu archivářů a členů Terezínské iniciativy pod vedením historika Miroslava Kárného a jeho manželky Margity. Oba prošli vězněním v koncentračních táborech.

Tereza Štěpková: „Miroslav Kárný už v listopadu 1941 byl s prvními transporty výstavby deportován do Terezína, kde strávil dobu až do září 1944. V Terezíně už se zapojil do komunistického odboje a v září 1944 byl deportován do Osvětimi-Birkenau. Pak byl ještě vězněný v Kauferingu a pochodem smrti na jaře 1945 se dostal zpátky do Prahy, kde se shledal také se svojí ženou – paní Margitou Kárnou.“

Práce na Terezínských pamětních knihách byla náročná a doslova mravenčí, jak vypráví Lenka Linhartová z Ministerstva vnitra:

Dagmar Lieblová, Lenka Linhartová a Toman Brod ukazují Terezínské pamětní knihy

Lenka Linhartová: „Ta práce byla skutečně velice náročná, už jen kvůli tomu, že jsme měli problém se jmény. Ten člověk se třeba jmenoval Abrahamovič a byl psaný normálně česky. Ale přišel do transportu a byl napsán s cz na konci. V dalším dokumentu se vyskytuje jako cs na konci. Pak jen jako Abramovič, to ha tam vypadlo. Květa byla Flora nebo Bluma. Golda byla Zlatuše. Takže i tohle jsme museli brát v potaz.“

Pan Jaroslav Kraus vzpomíná na návštěvu členů Terezínské iniciativy u prezidenta Václava Havla záhy po sametové revoluci. Miroslav Kárný mu vysvětloval záměr sestavit údaje o obětech holocaustu.

Jaroslav Kraus, člen předsednictva Terezínské iniciativy

Jaroslav Kraus: „Vysvětloval digitalizaci a databáze a ukazoval mu kazetu, na které to všechno bude. No, a pan prezident ožil a povídá: ‚To je ohromné, co jste mi přinesli. Víte, mně chodí návštěvy ze zahraničí, tu senátor, podnikatel nebo milionář a říkají: Já jsem měl babičku a ona šla do Terezína... A dědeček a příbuzní, synovci... Tak já teď, když dostanu tu kazetu, budu schopen sám ho o tom informovat – to je něco úžasného.‘ A sahal po té kazetě. Viděl jsem, jak Mirek zčervenal, pak trochu zbledl a říkal: ‚Pane prezidente, my to ještě nemáme hotové, tohle je jen tak...‘ Tak to bylo takové společenské faux pas.“

Nakonec se Václav Havel přeci jen dočkal a k Terezínským pamětním knihám dokonce napsal předmluvu. Cituje z ní Tereza Štěpková:

„Odpor k lidem jiných národů, ras či náboženství, tato zoufalá náhražka individuálního lidského sebevědomí, latentně dříme všude kolem nás. Je třeba mu čelit i v jeho zdánlivě nevinných prvopočátečních projevech. Je třeba dokonce i čelit pouhé lhostejnosti k takovým projevům.“

Tereza Štěpková říká, že projekt Terezínských pamětních knih pokračoval i po roce 1995.

Tereza Štepková

Tereza Štěpková: „Byly vydány ještě díly Terezínské pamětní knihy, které mapují osudy německých Židů deportovaných do Terezína, a také těch, kteří byli do Terezína deportováni z Rakouska. A to, čím pokračujeme, je právě databáze, na které stále pracujeme, doplňujeme informace, opravujeme záznamy, stále dostáváme informace. A zároveň se snažíme ty jednotlivé záznamy doplnit dokumenty, osobními dokumenty, fotografiemi tak, abychom jim dali další rozměr.“

Databáze obětí holocaustu je dostupná na portálu Holocaust.cz.