Testy DNA potvrdily tisíciletou židovskou ústní tradici

21. listopad 2010

DNA již dávno není pojmem známým pouze hrstce vědců. Slyšíme o ní denně – využívají ji kriminalisté, určuje se podle ní otcovství. Módou poslední doby je nechat si vytvořit genetickou mapu, certifikát původu. A snad nikdo není tak zaujatý pátráním po svých kořenech jako Židé. Více na toto téma v příspěvku, který pro naše vysílání napsala Kateřina Weberová.

V židovské komunitě se po celá tisíciletí uchovávala ústně předávaná tradice o původu různých skupin či rodin. Některé rodiny si až do dnešních časů uchovaly povědomí o své příslušnosti ke třídě kohenů, starověkých židovských kněží. Ačkoliv jejich kněžská služba skončila se zánikem jeruzalémského Chrámu v roce 70 občanského letopočtu, koheni si uchovali určité zvláštní postavení například při bohoslužbě dodnes. Nakolik ovšem tradovaná rodinná historie odpovídá skutečnosti?

Tuto otázku si položili genetičtí antropologové již v roce 1995. Vycházeli z toho, že všichni koheni byli podle Bible původně příslušníky jedné rodiny - potomky Mojžíšova bratra Árona. Mužský chromozom Y se z otce na syna nemění, s výjimkou náhodných mutací, které se objevují s určitou pravidelností. To dává genetikům něco jako datové razítko. Čím více mutací mají dva nebo více lidí společných, tím dále najdeme jejich společného předka. Židovští muži, kteří o sobě tvrdí, že patří mezi koheny neboli Áronovy potomky, by tedy měli mít shodnou sadu mutací, která jde zpět až do biblických dob. Badatelé tedy provedli experiment se vzorky DNA náhodně vybraných mužů a došli k zajímavým výsledkům. Celkem 98,5% z těch, kteří se na základě rodinné tradice považovali za koheny, mělo skutečně společného předka. Moderní věda v tomto případě potvrdila přesnost tisíce let staré ústní tradice.

Podobně se vědcům podařilo potvrdit i tradovaný původ některých jiných etnických skupin. Příslušníci jihoafrického kmene Lemba vždy prohlašovali, že jsou potomky biblických Izraelitů. Podobně to bylo s indickým kmenem „bnej Jisrael“. Testy DNA to nyní u obou skupin potvrdily.

Ačkoliv jsou tyto historické výzkumy jistě zajímavé, hlavní úkoly a možnosti genetiky leží v medicínské oblasti. Existuje více než čtyřicet dědičných chorob, které se vyskytují pouze v židovské populaci. Patří mezi ně například některé formy rakoviny prsu či vaječníků. Asi nejznámějším příkladem je ale Tay-Sachsova choroba. Jedná se o smrtelnou nemoc, vyskytující se téměř výhradně v některých amerických ortodoxních komunitách. Děti s touto diagnózou umírají zpravidla do pěti let věku. Ačkoliv je sama nemoc neléčitelná, lze jí dnes právě díky genetice předejít. Porucha je totiž způsobena zhoubnou kombinací mutací, jejichž nositelem jsou oba rodiče. Je-li nositelem pouze jeden z rodičů, choroba se neprojeví. V komunitách se zvýšeným rizikem výskytu Tay-Sachsovy choroby se tedy nyní provádí monitoring potenciálních rodičů. Za poslední čtvrtstoletí se tak počet nově narozených dětí s touto chorobou snížil z 50 na pouhých pět případů ročně.

autor: Kateřina Weberová
Spustit audio