Transsexuální kněz Shannon Kearns vystoupil během festivalu Prague Pride

13. srpen 2016

V Praze probíhá Prague Pride, festival lidí s menšinovou sexuální orientací. Každoročně se ho účastní také věřící členové komunity LGBT, což je zkratka pro lesby, gaye, bisexuální a transgender osoby. Právě těm posledně zmíněným patřila část programu, který připravil spolek Logos. O tom, jak se žije křesťanům, kteří prošli změnou pohlaví, přijel vyprávět první otevřeně transmuž, který je knězem Starokatolické církve.

Shannon Kearns vyrost ve velmi konzervativní evangelikální fundamentalistické domácnosti.

„Víra, ve které jsem byl vychováván, se točila okolo zahanbování. Nutila lidi k hanbě za své touhy, za tělo. Každý, kdo se nevešel do velmi malé škatulky, byl nazýván hříšným a špatným. Bylo tam hodně sexismu. O sexualitě nebo o genderové identitě se v mé v mé komunitě vůbec nemluvilo.“

Vysvětluje Shannon, proč mu trvalo hodně dlouho, než jsem pochopil, co se v něm děje.

„Že se ve svém těle necítím dobře, jsem si začal naplno uvědomovat, když přišla puberta. Ale vůbec nic jsem o sexualitě a pohlavní identitě nevěděl. Nejdřív jsem si myslel, že jsem možná homosexuální. To byla jediná věc, o které jsem věděl, že existuje. S tím, že jsem transgender, jsem vyšel veřejně, když mi bylo kolem pětadvaceti.“

V té době také poprvé potkal křesťany, kteří členy LGBT komunity podporují.

„Vůbec jsem nevěděl, že takoví křesťané existují. Vždycky mě učili, že existují dvě komunity: křesťanská a LGBT – a že nemají nic společného.“

Shannon podstoupil hormonální terapii a operace a konečně mohl i na veřejnosti vystupovat jako muž, kterým byl uvnitř celý život.

„Když jsem se se svou identitou vyrovnal, tak to posunulo mou víru. Musel jsem opustit církevní společenství, ve které jsem vyrostl, a najít novou cestu. Strávil jsem mnoho let přemýšlením, jestli můžu zůstat v církvi a ve víře. Vyžadovalo to hodně úsilí odložit některé naučené věci, a znovu vystavět víru, která byla životadárná a úplná.“

Zpočátku dokonce zvažoval, že by církev úplně opustil.

„Ale vnímal jsem, že Bůh klepe na moje dveře a říká mi: ‚Já s tebou nejsem hotový, jsou věci, které chci, abys udělal, chci, abys byl v církvi.‘ Tak jsem si říkal, že když nemůžu opustit církev, a mám být tím, kým jsem, tak musím najít víru, která mě nebude zabíjet. Téměř zoufale jsem hledal způsob, jak tyhle dvě věci skloubit. Trvalo to několik let. A neexistovala k tomu žádná vodítka, nebyli lidé, kteří by o tom mluvili. A tak se stalo součástí mého poslání zjednodušit tuhle cestu dalším lidem.“

Nakonec Shannon zakotvil ve Starokatolické církvi.

Už na vysoké škole jsem si zamiloval katolické myšlení, Thomase Mertona, Daniela Berrigana, jejich radikální katolickou levici. Líbilo se mi to spojení aktivismu, úsilí o spravedlnost, se smyslem pro kontemplaci a tichou spiritualitu. Ale samozřejmě – římskokatolická církev se mnou nechtěla nic mít. O Starokatolické církvi jsem předtím nevěděl. Její biskup mě zkontaktoval přes Twitter s tím, že světí na kněze i translidi a jestli jim můžu pomoci. Začali jsme se bavit a já jsem si říkal: ‚To je to, co jsem celou dobu hledal.‘“

A tak se konečně před třemi lety stal Shannon ve Starokatolické církvi knězem. Mimo jiné doprovází i mladé věřící gaye, lesby a translidi. A co jim radí?

„Buď k sobě pravdivý. Buď se sebou během toho, kdy řešíš svou identitu, trpělivý. Najdi si lidi, kteří budou tvými spojenci a kteří s tebou tu cestu půjdou, ať už jsou to členové LGBT komunity nebo ne. Jsme tu, hledej nás. Co se týče víry a církve, myslím, že nejlepší věc, kterou můžu říct: Je to tvoje víra, je to tvoje církev. Nenech nikoho, aby tě z ní vystrnadil. Možná budeš sám muset opustit církevní společenství, kterého jsi součástí, a které pro tebe není zdravé. Ale jsou tu jiná společenství a ty patříš do nich a ona patří tobě. Nenech, aby tě jedna či několik špatných zkušeností odradily od tvé víry!“

Spustit audio