Tučňáci v Zoo Plzeň – výlet do docela jiného světa

V plzeňské zoo se nejprve uvažovalo o modernistické expozici bezprostředně u hlavního vstupu, později o zoogeografickém výběhu spolu s některými dalšími zvířaty přímo v neotropické části areálu. Oba nápady selhaly zejména kvůli finanční náročnosti. Chov nakonec začíná v roce 1997 s prvními čtyřmi ptáky ze Zoo Frankfurt nad Mohanem v zajímavé přírodní expozici adaptované účelně a vkusně v okolí bývalé nádrže na ozdobné ryby a vodní želvy v centru zahrady nedaleko tropického pavilonu „Z“. Z nich ještě jeden pár žije a samci je 27 let! To už v zoo přibyl chovný pár z pražské zahrady Max a Ema. Výběh se obešel bez pavilonu a jakékoliv budovy vůbec.

Poté, co tučňáci nesouhlasili s bydlením v dřevěných boudičkách, vybudovali jim pracovníci zoo podle zahraničních modelů i přírodního vzoru hnízdní nory, které se osvědčily. Jako jištění před predátory i možným útěkem se objevil hned od začátku elektrický ohradník na hranici expozice. Postupně se rozšířila plocha výběhu, počet hnízdních nor už nyní vyšplhal na 12. Do stejného výběhu byli postupně vypuštěni i další ptáci z Jižní Ameriky – kachny patagonské (vlasaté) a husice. Pánem jezírka jsou jasně tučňáci. Vodu je nutné cca jednou týdně měnit (středa), aby se zabránilo případným nemocím. V zimě cirkuluje, aby nezamrzla a tučňáci mohli stále plavat.

Ke krmení jsou používáni sledi. Každý pták jich při dvou denních krmeních zhltá 5-8, rodiče krmící mláďata i dvakrát více. To znamená pro celé hejno opatřit celkem asi 400 kg ryb na měsíc. Tučňáci jsou vždy nejméně čtvrthodinku před krmením pěkně nervózní a proto je dvakrát do roka překvapí změna letního a zimního času a tím i posunutí krmení o jednu hodinu. Nejprve přepadnou ošetřovatele přímo u vrátek a první ryby spolykají hned u nich, poté chytají další v jezírku. Hnízdící matky obchází ošetřovatel vždy přímo v norách. Na mláďátko se vždy čeká asi 40 dní po snesení vajíček.

L. Zach s mládětem tučňáka Humboldtova|foto: Zoo Plzeň

S tučňáky se v plzeňské zahradě pojí i různé úsměvné historie. Jsou zde dva stejně staří ptáci, kteří měli rozdílný přístup k dospělosti, zejména co se týká přepeření do „kabátu“ dospělých ptáků. Jeden přepeřil jako zhruba půlroční, jeho vrstevník však vydržel další rok v „dětském kabátě“. Největší zážitek připravila ošetřovatelům jedna „frankfurtská“ samice, která vykazovala 4 roky typické chování samce, žila v páru s jinou samičkou, pouze mláďata nepřicházela. Když v roce 2001 zbyl jediný volný dospělý samec, přestěhovala se již do klasického manželství.

Tučňák Humboldtův patří také mezi více než 40 druhů zvířat chovaných v plzeňské ZOO, pro které je vedený tzv. Evropský záchranný program EEP.
Chovatelé tučňáků mají v plzeňské zoo několik fází radosti – zapárování tučňáků, snesení vajíček, vylíhnutí mláděte, první procházka venku z nory. Hlavní pocit spokojenosti však získávají ve chvíli, když si dospívající mládě zvykne chodit spolu s hejnem na krmení a když si vezme první celou rybu z jejich ruky. V letech 2000 a 2001 museli přistoupit k umělému dokrmování mláďat. K dokrmování je používána nejprve kaše z namixovaných ryb, později proužky masa a nakonec malé rybky.

Protože chov se v plzeňské zoo dosti daří, bylo možné již dvakrát mladé ptáky poskytovat dalším zoologickým zahradám. Naopak, 3 samice ze Zoo Lešná (2007) se hned se zapojily do reprodukce.

Dosud bylo do Plzně přivezeno 9 různých tučňáků, první 4 v roce 1997; odchovy se daří od roku 1999.
V Zoo Plzeň nyní žije 52 tučňáků - 21 samců, 28 samic a 3 mláďata s neurčeným pohlavím.
Celkem se v Plzni vylíhlo už 105 mláďat, odchováno bylo zhruba tři čtvrtiny z nich.
Do jiných zoo jsme v rámci EEP poslali 25 ptáků.
Letos se v Plzni vylíhlo 13 tučňáků – nejmladší mláďata v jedné hnízdní noře jsou stará 6 neděl.