Ulov si svého vědce

25. červenec 2021

Když v Evropě končila druhá světová válka, nastaly mezi spojenci závody. Nešlo ani tak o to, kdo se kam probije dřív. Spíš se závodilo o to, kdo zajme význačné vědce z Říše, zejména raketové inženýry.

Jakousi zlatou medaili představoval Wernher von Braun. Ten posílal rakety na Londýn, ty slavné V-1 a V-2. To už byla raketa par excellence a její potenciál byl evidentní. No a tu zlatou medaili, von Brauna, získali Američani. A dali ho do vedení NASA, aby dál pracoval na raketách. A to on uměl, a tak je zase posílal, a tentokrát ne na Londýn, ale rovnou na Měsíc. A tak se stal prvním člověkem na Měsíci Američan. I díky tomu, že tenkrát na konci války USA vyhrály tu zlatou medaili v honu na vědce. Plyne z toho poučení, že ve válce možná mlčí múzy, ale věda má zelenou.

Již staří Římané…

Wernher von Braun ve své kanceláři (1964)

Nepochybně to věděli i staří Římané, ale ti podobnou hru prohráli. Nebo spíš se z ní sami diskvalifikovali. Ne snad, že by usilovali o cestu na Měsíc, ale během jedné slavné války si taky chtěli zajmout jednoho vynálezce. A ne ledajakého: jednalo se o největšího vynálezce a matematika své doby. Byl jím Řek Archimedes. Tou slavnou válkou byla válka punská, už druhá toho jména. To je ta, jak se v ní činil Hannibal.

Nicméně zatímco Hannibal proháněl slony po Alpách, na jihu Sicílie se snažily vzdorovat římským kohortám Syrakusy. A stejně jako jiné řecké kolonie – neúspěšně. Nic nepomohla ani skutečnost, že s obranou pomáhal slovutný Archimedes. Bylo napsáno mnoho o jeho vynálezech, jimiž odrážel římské útoky. Některé z těch vynálezů dokonce patří spíš do oblasti řecké mytologie než do exaktní reality. Ale ani Archimedův důvtip nezabránil nevyhnutelnému a Syrakusy padly. A Římané do nich vpadli a začala taková ta klasika: vraždění, rabovaní, znásilňování – a ovšem taky ten oblíbený sport: hon na vědce. Římský legát, konzul Marcellus, dobře věděl, jakou kořistí by Archimedes byl; nařídil proto svým vojákům, že – 1) musí být dopaden, 2) musí být dopaden živý.

Archimedova smrt z povolání

Busta řeckého matematika, fyzika, filozofa a astronoma Archiméda ze Syrakus v Římě

Povedlo se to tak na půl. Archimedes byl dopaden. Vlastně na samotném počátku dopadení byl i živý. Ale výsledek toho dopadení pak byl opačný. Archimedes, na rozdíl od Schrödingerovy kočky, pak byl jednoznačně mrtvý. Takže se to vlastně nepovedlo vůbec. Jak praví legenda, římští vojáci zastihli velkého vědce na pláži, kterak tam v písku řeší složitý matematický problém. Je zřejmé, že když se velký vědec zabere v usilovné myšlení, nechce být rušen. A právě proto se na zatýkající Římany, tedy rušící Římany, zhurta obořil. Na to ovšem drsní chlapíci z Latia nebyli zvyklí a v doznívajícím zápalu z bojů drzého Řeka probodli mečem. A tak Římani přišli o pomyslnou zlatou medaili z honu na vědce. A kromě toho nikdy nepřistáli na Měsíci.

Na tom Archimedovi mi stejně přijdou nejhezčí ta jeho údajná poslední slova před smrtí: „Nenič mi mé kruhy!“ Tomu se říká smrt z povolání.

autoři: Adam Vidner , frv
Spustit audio

Související