Uniformovaná protektorátní police

Jednou z prvních snah okupantů bylo upravit systém bezpečnostních orgánů na území protektorátu tak, aby odpovídal německé struktuře. Zjednodušeně lze říci, že v Německu byly od roku 1936 bezpečnostní složky organizovány do dvou základních skupin – pořádkové, kam spadaly základní uniformované složky (četnictvo, pořádková policie, obecní policie a hasičstvo) a skupina bezpečnostní, kam spadaly složky neuniformované. Tento model měl být budován i na území protektorátu. Jako první měla přijít na řadu obecní policie (Gemeindevollzugpolizei).

Ta stála za první republiky i po okupaci zcela mimo jakoukoli organizaci. Podléhala přímo starostovi a byla dislokována jen v některých městech. Její kompetence, počty, vybavení, vystrojení a vycvičenost záležely především na obecní kase, místních poměrech a „předácích“ obce. Mezi jednotlivými sbory byly mnohdy propastné rozdíly. Zatímco např. obecní policie Zlín či Brno disponovaly uniformovanými, dobře vycvičenými a vyzbrojenými sbory, existovaly také obecní policie čítající pouze jednoho příslušníka. I z těchto důvodů měla být napříště obecní policie plně integrována do vznikajícího systému bezpečnostních sborů.

Reorganizace bezpečnostních složek

K úplné reorganizaci bezpečnostních složek, a to jejich sloučením, došlo 1. července 1942. Do té doby zde existovalo četnictvo (Gendarmerie), vládní policie (Regierungspolizei), obecní policie (Gemeindevollzugspolizei) a hasičstvo (Feuerschutzpolizei) jako samostatné složky. Roku 1942 byly všechny tyto složky sloučeny pod tzv. Protektorátní policii (Protektoratspolizei) s jednotným centralizovaným velením. Uvnitř pak došlo k rozdělení na pořádkovou – uniformovanou protektorátní policii (Uniformierteprotektoratspolizei) a bezpečnostní – neuniformovanou policii (Nichtuniforemiertaprotektoratspolizei). V čele každé z nich stál generální velitel (Generalkommandant), který byl bezprostředně podřízen nejvyššímu veliteli SS a policie při úřadu Říšského protektora (Höheren SS und Polizeifűhrer beim Reichsprotektor).

Reorganizace pokračovala dál. V rámci vládní policie se chystalo zřízení úseků a policejních revírů. U četnictva došlo ke zrušení četnických pohotovostních oddílů a oddělení četnických silničních kontrol a jejich nahrazení četnickými motorizovanými setnimani (Gendarmerie Kompanie mot.). Nově se zřizovaly školy a výcviková střediska. Poté, co v důsledku povinného odchodu bývalých příslušníků čs. legií notně prořídly zejména řady policie a četnictva, byl zahájen nábor nových příslušníků.

Uniformovaná protektorátní police v Mladé Boleslavi a Olomouci

Dne 29. června 1942 vydal Generální velitel policie v protektorátu generál Riege (Generalleutnant der Polizei) rozkaz pro pořádkovou policii č. Pr 1100: „Pan generálplukovník policie Delague (nastoupivší na místo říšského protektora po atentátu na Reinharda Heydricha, pozn. aut) rozkázal zřízení dvou praporů uniformované protektorátní policie, které posílí i hasičské regimenty a policejní rezervy.“ Tak vznikly prapory v Mladé Boleslavi (Protektoratspolizeibataillon Böhmen) a v Olomouci (Protektoratspolizeibatillon Mähren). Oba byly později nasazeny na likvidaci následků náletů v Hamburku, Brémách a Kielu. Z německého pohledu se však neosvědčily a v roce 1944 po návratu do Protektorátu byly zrušeny.

Četníci ve stejnokroji protektorátního praporu (Mladá Boleslav, 1942)

Definitivní tečkou za reorganizací bezpečnostních sborů pak byl rok 1944. Všechny dosud provedené změny vyústily v oficiální zřízení Uniformované protektorátní policie s inspektorem v čele. Zároveň došlo k úplnému sjednocení stejnokroje i označení na ramenních páscích. Jednotlivé sbory se od sebe lišily především knoflíky. Zároveň byla zřízena Neuniformovaná protektorátní policie s podobnou organizační strukturou, zjednodušenou a co nejvíce přizpůsobenou uspořádání bezpečnostních sborů v Říši. Tento stav trval prakticky až do konce války.