V češtině vyšlo dílo rusky píšícího židovského spisovatele Izáka Babela
Nakladatelství Argo si může připsat další skvělý ediční počin: Ve třech svazcích v něm vyšlo dílo vynikajícího rusky píšícího židovského spisovatele Izáka Babela.
Spisovatel Izák Babel se narodil roku 1894 v rodině obchodníka v židovské čtvrti Oděsy. V mládí se, jak bylo zvykem, učil hebrejsky a studoval talmud, ale už v roce 1915 odešel do Petrohradu, kde neúspěšně nabízel své první povídky. Účastnil se první světové války a posléze jako válečný zpravodaj tažení Rudé jízdy vedené maršálem Buďonným do Polska v roce 1921. Když o pět let později vyšly Babelovy reportážní povídky „Rudá jízda“, označil je Buďonnyj za „babské žvásty". O třicet let později o nich Bohumil Hrabal napsal, že „lze umřít na bolest, kterou způsobuje Babelovo slovo". Babel totiž dokáže i nejkrvavější fakta z bojů vyjádřit slovy, která jsou krutá, a zároveň neobyčejně poetická. To je na Babelovi úžasné, že spojí krásné metafory s hrůzou smrti. Jak třeba napsal: „Do zavřených očí slunce nevniká, ale my ty zavřené oči rozpářem."
U nás měl Babel štěstí, že si ho zamiloval básník a překladatel Jan Zábrana a kongeniálně přeložil celé jeho dílo, které nyní vyšlo ve třech svazcích. První nese název „Rudá jízda, Oděské povídky“, druhý „Historie mého holubníku“ a konečně třetí díl „Povídky“. Tu první Babel napsal už v devatenácti letech. V poslední vzpomíná, jak přišel ke spisovateli Gorkému, který mu řekl, že cesta spisovatele je poseta hřebíky a on po ní musí chodit bosýma nohama, kdy krev teče proudem - a k tomu že mu dává své požehnání.
Babel nikdy z té cesty neuhnul, zvláště válečné povídky psal opravdu krví. Často se ovšem vracel také ke kouzelnému oděskému dětství: pozoroval a pak do slov nádherně převedl, jak židé žijí tradičně i vášnivě, se vší tragičností. Tu tragiku zachytil i v povídce o své dětské touze po holubech, které ukrývá pod košilí a za pogromu mu je zabijí. V jiných povídkách ukázal svět oděských zlodějů, které líčí nejen jako zabijáky, ale i furianty. Mějme ovšem na paměti, že největším zločinem nebyl ten bandity Beni Krika, který, jak píše Babel, se pokusil zabít i své rodiče. Mluvíme-li o Babelovi, nezapomeňme na zločin sovětského státu: Ten v rámci svých čistek nechal Izáka Babela v roce 1937 zatknout a v lednu 1940 popravit.