V řadě českých měst probíhá Celonárodní čtení Bible

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Celonárodní čtení Bible v Mladé Boleslavi

První Celonárodní čtení Bible proběhlo u nás během Velikonoc v roce 2009. Stalo se tak u příležitosti vydání nového biblického překladu, tzv. Bible 21. století. Do letošního, už čtvrtého ročníku čtení, se zapojilo přes 50 měst a obcí po celé České republice. Jedním z těchto měst je i Plzeň.

„V té době král Herodes krutě napadl některé z těch, kdo patřili k církvi...“

Takto čtou Bibli během velikonočních svátků po celé republice stovky křesťanů, starostů a primátorů, kulturních pracovníků, herců, podnikatelů i obyčejných lidí. V Plzni bylo čtení zahájeno v prostoru U Branky na Velký pátek v poledne biskupem Františkem Radkovským. Pořadatelem je plzeňská ekumena, tedy všechny církve působící ve městě.

Letos poprvé se akce účastní také plzeňská Židovská obec. Z toho důvodu byly k evangeliím, knize Skutky apoštolů a částem epištol z Nového zákona připojeny také úryvky ze starozákonních Pěti knih Mojžíšových.

Celonárodní čtení Bible

Kdo vlastně bibli v Plzni čte? Odpovídá jeden z pořadatelů Radim Škaloud.

„Čtení v Plzni zahájil biskup František Radkovský a po něm navázali svým čtením primátor Baxa i bývalí primátoři profesor Mraček a pan Prosek, ale do čtení se zapojili i mnozí příchozí, zapojili se také lidé, kteří se už dopředu nahlásili.“

Součástí čtení Bible je i řada doprovodných akcí. V Praze např. na Velký pátek proběhl happening Ukřižování. Akci připravili absolventi alternativního a loutkového herectví DAMU se svými přáteli. A kdo vůbec čtení Bible v jednotlivých městech a vesnicích pořádá? Odpovídá Alexandr Flek z Nadačního fondu Bible 21.

Dramatické zpracování pašijového příběhu v ulicích Prahy

„Celá akce má záštitu Ekumenické rady církví, čili celá škála českých křesťanských sborů, církví, společností se do toho zapojuje. Na některých místech ale jsou organizátoři sekulární. Na některých místech jsou to místní veřejné knihovny, které tu iniciativu spustily, někdy ve spolupráci s místními křesťany a někdy i úplně samy. Takže je to taková široká společenská iniciativa. A nám právě jde o to představit Bibli ne jako text nezbytně (určený) jenom pro věřící lidi, ale jako společné kulturní duchovní dědictví, základ naší civilizace, kdy vlastně bychom rádi vrátili určitou kulturní gramotnost do výbavy běžného českého člověka, aby znal Bibli.“

A jaký je zájem o veřejné čtení? Záleží na městě a na lokalitě, kde se čte, ale i na tom, kdo v daném místě akci pořádá. V malých městech a v místech se slabou religiozitou lidé většinou stánky s mikrofonem a reproduktory ignorují, ve větších městech naopak zájem projevují. Jak je tomu s Plzeňany, přibližuje Radim Škaloud:

„Plzeňané vesměs reagují vstřícně, samozřejmě občas se najde někdo, kdo je otrávený, ale to možná ani není dané tím, že tam čteme Bibli, ale spíš jeho životním postojem. Jinak vesměs se lidé zastavují, povídají si. Uvidíme, až vyhodnotíme anketu, kterou jsme letos dělali, co nám vyjde. Tam je mimo jiné otázka, jestli si občané myslí, že je dobré, abychom takto Bibli na ulici četli.“

Velikonoce si přímo říkají o to, aby člověk otevřel Bibli a začetl se do příběhu Ježíše Krista, který oslovuje lidstvo už řadu století. Většinou k tomu žádné veřejné čtení nepotřebujeme, protože knihu knih má ve své knihovně skoro každý.