Vánoce v pravoslavné církvi
Vánoce jsou jedním z největších křesťanských svátků. Plný a přesný název zní Tělesné narození našeho Pána, Boha a Spasitele Ježíše Krista. Církev v nich oslavuje vtělení Božího Syna, který byl Otcem zrozen dříve, než byl stvořen svět. Obsahem svátku je tedy skutečnost, že Bůh Syn se stal člověkem. Vzal na sebe lidství, aby jej mohl vykoupit z porušenosti hříchem a navrátit mu krásu a dokonalost, jakou mělo při stvoření. Bůh přijal lidství ze ženy - Panny Marie - a sjednotil tím božství i lidství v osobě Ježíše Krista. Proto o Ježíši Kristu hovoříme jako o Bohočlověku. Podle dogmatické definice IV. všeobecného sněmu, který se sešel roku 451 ve městě Nikáji, je Ježíš Kristus pravý Bůh a pravý člověk.
Oslava Kristova narození nastává začíná dlouho před samotným svátkem. Den po svátku apoštola Filipa začíná přípravná doba svátku, půst, kterému se právě pro toto časové určení říká půst filipovský, nebo prostě půst před Narozením Páně. Trvá od 15. listopadu (tj. 28. listopadu podle přepočtu juliánského kalendáře na kalendář gregoriánský) do samotného dne svátku, který má pevné datum a připadá na 25. prosince (7. ledna v přepočtu).
Postní doba je vždy obdobím přípravy na slavení svátku. Přípravné období mají kromě Pánova narození také Pascha (Kristovo vzkříšení), svátek svatých apoštolů Petra a Pavla (to je vlastně půst za misionáře) a svátek Zesnutí přesvaté Bohorodičky. Mimo postních období jsou ještě jednotlivé postní dny. Běžně se jedná o středy a pátky během roku a o některé svátky, například Stětí Jana Křtitele.
Půst může mít různou nejenom délku, ale i intenzitu. Přísným postem se míní doba, kdy se požívá jen rostlinná strava. Jindy může být jen vyloučeno požívání masa, jindy vajec a mléčných výrobků, jindy ryb. Půst před Narozením Páně má dvě části. První delší část je bezmasá, o středách a pátcích je přísný půst. Stejně jako v posledním týdnu před samotným svátkem.
Postní doba ovšem není jen změnou stravovacích návyků. Patří k ní především intenzivnější modlitební a celkově duchovní život, častější přistupování ke svátosti pokání, dále omezení zábav všeho druhu.
Druhá neděle před Narozením Páně je zasvěcena svatým praotcům a neděle před Narozením Páně svatým otcům. Při nich se připomíná mnoho z dějin spásy, čte a zpívá se o tom, jak Bůh připravoval příchod Spasitele. Jsou zmiňovány důležité postavy Starého zákona, počínaje Adamem, patriarchové a proroci. Při bohoslužbách se čtou ty pasáže ze svatého Písma, které mluví o příchodu Spasitele.
Bohoslužebné slavení samotného svátku nabízí velmi široké možnosti, které, žel, nejsou v české liturgické praxi dostatečně využívány. Již předcházející den (24.12./6.1.) předpokládá zvláštní bohoslužby. Je to například jeden ze tří dnů v roce, kdy se mohou číst tzv. královské hodinky. To je případ, kdy se běžné hodinky nečtou jednotlivě během dne, ale pohromadě, v bloku. Jejich obsah je nejenom zaměřen ke slavené události, ale i jejich struktura je rozšířena oproti běžným. Jejich název se odvozuje od faktu, že se jich účastnil byzantský císař s celým dvorem. K nim se připojuje ještě bohoslužba, zvaná typika.
Další bohoslužby závisí na tom, na jaký den v týdnu svátek připadne (konkrétně zda na sobotu či neděli, nebo na všední den). Zčásti se také odlišuje liturgická praxe řecká a slovanská. Abych záležitost příliš nekomplikoval, budu se držet české liturgické praxe, která je osobitá i v rámci slovanské tradice.
Slavení každého dne i svátku začíná v předvečer, podle starobylého obyčeje, že den začíná setměním. První bohoslužbou dne je proto večerní. Ta je ve své podstatě poděkováním Bohu za stvoření světa. Ve večerní jsou dva bloky textů, které se vztahují ke konkrétnímu dni či svátku, totiž stichiry a aposticha. V případě větších svátků, jakým svátek Narození Páně samozřejmě je, navíc přibývá blok třetí, totiž litijní stichiry. Ve všech těchto textech je vtělení Božího Syna vykládáno i oslavováno. Další proměnnou částí večerní bohoslužby jsou paremie, tedy čtení ze Starého zákona. Běžně jsou tři, ale svátek Narození Páně jich má osm. Jsou rozděleny do tří skupin (3 - 3 - 2), mezi nimi se zpívají nádherné tropary, prokládané verši ze žalmů. Večerní svátku má i své čtení apoštola (z listu Židům, 1,1-12) a evangelia (Lukášovo evangelium 2,1-20). Od tohoto místa by večerní měla pokračovat liturgií sv. Basila Velikého. Protože se ale v české praxi zpravidla neslouží velké povečeří, texty této další bohoslužby se mohou použít do večerní, která pak může obsahovat i litii, tedy žehnání chlebů, vína a oleje.
Další používanou bohoslužbou je jitřní. Ta má výrazný christologický charakter, založený na obrazu Krista jako světla světa. Zatímco večerní má tropar svátku ke konci, jitřní jej má na začátku bohoslužby. Tropar svátku zní: Narození tvé, Kriste Bože náš, zjevilo světu světlo poznání, neboť ti, kteří hvězdám sloužili, hvězdou naučeni byli, klaněti se tobě, Slunci spravedlnosti, a znáti tebe, Východ s výsosti. Pane, sláva tobě! Těmi, kteří sloužili hvězdám, jsou míněni tři mágové, kteří se přišli z východu poklonit nově narozenému Spasiteli světa. Jsou obrazem každého člověka, který v Ježíši Kristu rozpoznává Slunce spravedlnosti, což je obraz pro jeho mesiášství.
Dalším krásným až dojemným textem svátku je tzv. velebení (řecky megalynarion, církevně slovansky veličanije): Velebíme tě, velebíme tě, Dárce života, Kriste, jenž jsi se pro nás tělesně narodil z neporušené a přečisté Panny Marie. Velebení se opakovaně zpívá uprostřed chrámu před ikonou Narození Páně, která je slavnostně okuřována kadidlem.
Jitřní bohoslužba svátku má také čtení evangelia (Matouš 1,18-25). Nedlouho po něm následuje kánon. Kánon je strukturálně značně složitý útvar, který se považuje za základní část jitřní. V textech kánonu (či více kánonů) je poetickým způsobem slaven svátek. V české praxi se nezpívají písně kánonu kompletně, ale jen jejich úvodní části, zvané irmosy.
Po kánonu následuje velká doxologie Sláva na výsostech Bohu, vroucí a prosebná ektenie a po závěrečné modlitbě běžný závěr. Pozoruhodné je, že jitřní v české praxi obsahuje i tradiční české koledy.
Po jitřní bohoslužbě se slouží eucharistická liturgie. Padne-li svátek na neděli či pondělí, slouží se liturgie sv. Basila, v ostatní dny liturgie sv. Jana Zlatoústého. Protože se jedná o svátek Páně z nejvyšší kategorie (tzv. Dvanáctero, tedy dvanáct největších svátků v roce, kam se ovšem nezapočítává Pascha - Kristovo vzkříšení), má liturgie vlastní antifony. Místo trojsvaté písně se zpívá Kteřížkoli v Krista pokřtěni jste..., což ukazuje na vazbu svátku se křtem. Liturgie má také vstupní verš při průvodu s evangeliem (tzv. malý vchod). Krom dvou textových změn má jinak liturgie standardní průběh.
Význam svátku je podtržen i skutečností, že od 25. prosince do 4. ledna včetně nejsou žádné postní dny.