Viktor Feuerlicht přispěl k udržení židovského náboženského života v Praze
Archivní záznam Českého rozhlasu z bohoslužby ve Staronové synagoze při svátku Purim 5. března 1996 dal zaznít hlasu Viktora Feuerlichta, dlouholetého kantora pražské židovské komunity. Za dva dny, 12. března, uplyne deset let od jeho úmrtí. Viktoru Feuerlichtovi věnujeme následující vzpomínku.
Narodil se 26. srpna 1918 v Mukačevu na Podkarpatské Rusi jako jedno ze sedmi dětí ve zbožné, židovské tradici oddané rodině. Jak bylo zvykem, snažila se svým potomkům poskytnout co nejlepší náboženské vzdělání.
Tak i Viktor Feuerlicht, hebrejským jménem Zeev ben Moše, navštěvoval od raného dětství cheder – základní stupeň tradičního židovského školství. Následovala od 14 let ješiva, vyšší náboženské učiliště v Hanušovicích nad Toplou a poté studium v jednom z nejvýznamnějších židovských center té doby v rumunském Satu Mare, působišti věhlasného rabína Joela Teitelbauma.
Válka, která vypukla krátce předtím, než Viktor Feuerlicht dosáhl titulu rabína, učinila jeho studiu konec. Podkarpatská Rus byla připojena k Maďarsku a Viktor Feuerlicht se ocitl na ruské frontě jako člen pracovního praporu maďarské armády. Přeběhl k Rusům, kteří ho deportovali na Sibiř, a zde byl vězněn až do roku 1943, kdy mohl vstoupit do nově zformované československé jednoty v Buzuluku. Prošel s ní všechny boje a jako jediný z celé rozvětvené rodiny válku přežil.
Když v roce 1964 vůdčí osobnosti pražské židovské komunity – rabíni Farkaš, Davidovič a kantor Weiss – dostaly povolení opustit republiku, Viktor Feuerlicht byl jedním z mála, kdo se mohl zasadit o zachování autentického, tradičního židovského života.
Jako kantor Staronové synagogy a neformální nejvyšší duchovní autorita pražského židovského společenství působil téměř půl století. V těžkém období komunistického režimu se mu podařilo shromáždit kolem sebe věřící nejen své generace, ale i Židů narozených po válce. Významně tak přispěl k tomu, že židovský náboženský život v Praze nezanikl a ve svobodných poměrech po listopadu 1989 se mohl opět rozvinout na tradičních základech. Za to vše patří Viktoru Feuerlichtovi velký dík.
Jako kantor obohatil bohoslužbu ve Staronové synagoze nápěvy, které si přinesl ze svého rodného prostředí na Podkarpatské Rusi, modlil se stejně hlasem jako srdcem. Dokládá to i další záznam Českého rozhlasu z bohoslužeb ve Staronové synagoze v březnu 1996. V té době padly desítky izraelských civilistů za oběť teroristickým atentátům Palestinců v autobusech, kavárnách i na jiných veřejných místech. Viktor Feuerlicht za ně pronesl modlitbu za mučedníky „El male rachamim“ – „Bože plný milosrdenství“.