Jsem nikdo! Kdo jste vy?

Poslouchejte na Vltavě 22. května 2016 ve 14:00.

Emily Dickinsonová (10. prosince 1830 - 15. května 1886). Ve světové poezii je málo tak originálních a zároveň matoucích zjevů jako dílo a osobnost této americké básnířky. Současnice Baudelaira a Nerudy, spolu s W. Whitmanem a E. A. Poem patří do trojice velkých amerických básníků 19. století, ovšem do dějin angloamerické poezie vstoupila teprve čtyřicet let po své smrti. Za jejího života vyšlo pouze sedm básní, to ještě anonymně a zčásti bez jejího souhlasu. Dnes jí řada moderních básníků přiznává vliv na vlastní tvorbu a světová literární kritika označuje za jednoho z největších a nejoriginálnějších lyriků všech dob.

Jak píše v doslovu k jednomu z výborů poezie překladatel Jiří Šlédr: „Básnířčina osobnost v sobě obsahovala celou řadu výrazných charakteristik. Na jedné straně vidíme její jásavou lásku ke světu a životu, spojenou s nekompromisní náročností na život, na straně druhé je tu až sugestivní přitažlivost smrti jako konečného momentu života a vstupní brány do neznáma. Na jedné straně vyciťujeme Dickinsonové potřebu mít v někom oporu, být vedena, zároveň naopak má sklon k revoltě a až pyšnému odporu k jakékoli autoritě. Osobnost s kombinací takových rysů těžko projde životem hladce.“

Překlad: Jiřina Hauková, Eva Klimentová a Jiří ŠlédrPřipravila: Vladimíra Bezdíčková

Čtěte také: Všechna dostupná díla na webu Hry a četba