Vůdce národa,
to zní vždy poněkud podezřele. Postsovětská Střední Asie je ovšem koutem světa o dost jiným než starý kontinent, a tak bychom na ni patrně neměli brát naše evropská měřítka. Po zhroucení Sovětského svazu pět středoasijských republik sáhlo v zájmu nové nekomunistické státnosti do historie, a tak se tu zrodily nové despocie, které si v případě dnes již zesnulého turkmenského Turkmenbašiho, který nechal svou zemi zastavět vlastními zlatými pomníky, či všehoschopného uzbeckého diktátora Islama Karimova, pro nějž střelba do vlastního národa není ničím neobvyklým, s těmi starými v mnoha ohledech v ničem nezadají.
V právě nakousnutém výčtu je Nursultan Nazarbajev osobností vlastně osvícenou a mezinárodně respektovanou. Kazachstán, v jehož čele stojí už dvacet let a zřejmě bude stát do své smrti (to už mu ústava plné tři roky zaručuje), je však zemí s vládou jedné strany, ale ještě spíše jednoho muže, jímž je přirozeně Nazarbajev sám. Jeho strana Nur Otan neboli Světlo vlasti obhospodařuje ve 107členném parlamentu 98 křesel, a tak cokoli považuje za nutné a správné, prosadí bez sebemenších potíží.
Nový titul „vůdce národa“ Nazarbajevovi jakožto prezidentovi Republiky Kazachstán zaručuje, že nebude odpovědný za žádné své politické rozhodnutí. Kromě toho Nursultana Nazarbajeva zbavuje „nebezpečí zatčení, věznění, osobních prohlídek a pohnání k trestní či administrativní odpovědnosti za skutky, jichž se dopustil jako prezident své země“. Taková je míra nedotknutelnosti, již kazašští poslanci svému prezidentovi přiřkli. A jako by ani toho nebylo dost, jde nový zákon ještě dál: Jakýkoli útok na prezidentův život bude automaticky považován za teroristický čin. Trestné je každé zkreslování prezidentovy podoby, veřejná urážka novopečeného „vůdce národa“ i manipulace s životopisnými údaji. To kupříkladu znamená, že pokud neopatrný novinář či publicista splete přesné datum Nazarbajevova narození, může ho to přijít setsakramentsky draho.
Četné ruské noviny si všímají toho, že seznam trestných činů, za něž je kazašský prezident a vůdce národa zbaven trestní odpovědnosti, se podivuhodně kryje s obviněními, jimž v současné době čelí svržený kyrgyzský prezident Kurmanbek Bakijev. To ovšem kazašští poslanci za prezidentskou stranu Nur Otan rozhořčeně odmítají s poukazem na to, že na tomto zákonu se pracuje už od podzimu loňského roku. Za zamyšlení to ale jistě stojí.
Názory na důvody a důsledky nové kazašské právní normy se rozcházejí. Známý kazašský opoziční předák Tuleken Žukejev před pár dny prohlásil, že „v jistém okamžiku prezident sám tohle všechno zarazí, předvede tak světu svou soudnost a naznačí, že není všemocným náčelníkem jakéhosi divokého kmene, ale moderním politikem“. Faktem je, že Nazarbajev sám se údajně tomuto zákonodárnému vývoji bránil a může tuto právní normu vetovat.
Jiný Nazarbajevův kritik, kazašský publicista Sergej Duvanov, se ale naopak domnívá, že „zákonodárné iniciativy proprezidentské strany dokazují, že pravdu mají ti, kdož už před časem upozornovali: Pokud Nazarbajev dostane křeslo předsedy OBSE pro rok 2010 i přesto, že nebude demokratizovat politický systém ve své zemi, jak to slíbil před třemi lety na summitu této organizace v Madridu, bude to chápáno jako zelená pro jakoukoli libovůli“.
Nejpravděpodobnější je ale závěr kazašského politologa Dosyta Satpajeva. Ten se domnívá, že se v této právní normě naplňují tužby kazašských elit. Ty si nepřejí žádný rozkol a navíc usilují o spolehlivou pojistku pro své osobní vlastnictví, nabyté za posledních dvacet let. Po celou dobu existence nezávislého Kazachstánu totiž ještě nebyl vytvořen efektivní mechanismus, který by zajišťoval nedotknutelnost soukromého vlastnictví. Nu a nedotknutelnost prvního muže a zároveň skutečného boha současného Kazachstánu by se tak mohla stát prvním krokem na cestě právě k ochraně největších kazašských majetků, jež v drtivé většině docela jistě vznikaly v rozporu s psanými zákony země. Což zní víc než pravděpodobně, stejně jako argument, že obdiv k autoritě je v celém tomto regionu součástí historické i politické kultury.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
