Vyloučených lokalit na Českokrumlovsku přibývá
KoCeRo - komunitní centrum Rovnost o.p.s. funguje v Českém Krumlově už od roku 2006. Děti do centra dochází na doučování a na smysluplné využití volného času. Pracovnice se tady nevěnují jen dětem, ale dochází i do rodin, kde pomáhají při řešení obtížných životních situací.
Marta Podrazká je terénní pracovnice, která pracuje hlavně s dospělými. Věnuje se romským rodinám a její záběr je hodně široký. Klienti se na ni obrací i mimo pracovní dobu. Protože nezřídka řešila jejich problémy i u sebe doma, rozhodla se, že si dá na dveře svého bytu cedulku ‚Pracovní záležitosti řeším v práci‘. A jak tedy začíná její pracovní den?
„Kouknu se do diáře, zjistím, jaké mám schůzky, sednu do auta a jedu mezi lidi, do rodin.“
Ještě do nedávné doby se tradovalo, že Romové na Českokrumlovsku nemají takové problémy jako v jiných regionech. Ale i tady se situace hodně změnila. I tady začaly narůstat vyloučené lokality.
„Vyloučenou lokalitou je sídliště Mír, Vyšehrad, pak Tavírna, kde už se to ale dost zlepšilo. Za to tu roste nová lokalita a to sídliště Plešivec.“
Podle Marty Podrazké je práce s dospělými hodně těžká. Komunikace bývá náročnější než s dětmi. Dospělí nechtějí pochopit, že mají něco dodržet, udělat něco, na čem se spolu dohodli. Paní Podrazká je tedy urguje a připomíná jim jejich povinnosti. Nejčastěji s nimi řeší bydlení, splátkové kalendáře a výpověď z nájmu bytu.
„Stává se to velmi často. Já pak musím tuto romskou rodinu umístit někam na ubytovnu.“
Umístit rodinu na ubytovnu jde velmi lehce, protože je drahá a náklady jdou provozovateli ubytování.
„Tam už se nehledí na to, jestli jde o Roma nebo Čecha, na ubytovně je to úplně jedno.“
Rodiny pak žijí s dětmi na ubytovně a je těžké se odtamtud dostat.
„Ne, že by nechtěli, spíš už nemají šanci se někam pohnout. Jak jim pořád říkám, měli by si vážit toho, že mají sociální byt, protože pak už nemají kam jít. Nemají. Za prvé nemají na kauce, které jsou strašně vysoké, a za druhé je nikdo nechce. A z ubytovny se jen tak někdo nedostane, rodiny tam zůstávají. Akorát když si udělají problém na jedné ubytovně, přesunou se na druhou ubytovnu. Třeba do Větřní. Na Českokrumlovsku se romská rodina těžko dostane do pronájmu slušného bytu. Češi mezi sebou Romy prostě nechtějí.“
Marta se snaží pomáhat v dluhovém poradenství i v drogové problematice. Protože je sama Romka, mají k ní Romové větší důvěru. A když si sama neví rady, jdou za ní do komunitního centra Rovnost.
