Vyprávění křesťanských Koptů o prvních uprchlických letech Ježíšova života

5. leden 2010

Každý křesťan ví, že se svatá rodina po narození syna vydala na pokyn anděla do Egypta, ale s výjimkou koptských komunit nejsou raná Ježíšova léta ani zdaleka tak známá jako jeho narození, umučení a vzkříšení. Egyptský magazín Al-Ahram připomíná, že Koptové nežijí jen v Egyptě a na Blízkém východě. Ve Spojených státech jich je nejméně půl milionu, 100 tisíc žije v Kanadě, asi 300 tisíc v Austrálii a více než milion Koptů našlo domov v Evropě, Latinské Americe a na Novém Zélandu.

Před několika lety se egyptské ministerstvo turistiky snažilo podpořit zájezdy po stopách svaté rodiny. Prvním velmi úspěšným krokem byly rekonstrukce chrámů a nalezišť spojených s putováním Marie, Ježíše a Josefa - v nilské deltě a Horním Egyptě jich bylo obnoveno nejméně dvaadvacet. Turisty pak lákala televizní propagace a videoklipy, ale tady se záměr zadrhl, protože cestovní kanceláře pochybovaly o jeho výnosnosti. Cesta po místech spojených se svatou rodinou by zahrnovala příliš rozptýlený prostor sahající od nilské delty po západní poušť a od egyptské metropole a jejích předměstí po Asjut, který je největším městem Horního Egypta a leží 375 kilometrů od Káhiry. Místo proslavil svatý Jan z Nikopole, ale narodil se tu také nejvýznamnější představitel novoplatonské filosofie Plótínos.

Náboženská turistika je pevnou součástí dávných i moderních kultur, ale putování svaté rodiny se nedá propagovat jako třeba faraónské památky, které přitahují mnohem více svou působivou architekturou než náboženskými zážitky, které se kdysi odehrávaly v jejich zdech. Koptské Vánoce, které by mohly zlákat turisty, však přicházejí až 7. ledna, kdy jsou novoroční oslavy ty tam a lidé se ženou za povánočními výprodeji. Lidé, kteří se zajímají o křesťanskou tradici v Egyptě, sem přijíždějí od 25. prosince hlavně ze západních zemí, a mohlo by je tu čekat představení o třech jednáních, které by jim nabídlo nové zážitky:

První akt by byla tradiční scéna s Kristem v jesličkách, třemi mudrci a jasnou hvězdou, která by vrcholila příchodem římských vojáků. Marie a Josef berou dítě a prchají nehostinnou sinajskou pouští do úrodné egyptské delty Nilu. V její východní části leželo město Bubastis, kam rodina podle tradice dorazila za při východu slunce zcela vyčerpaná a žíznivá a malý Ježíš tu udělal svůj první zázrak. Josef se vypravil pro nějaké jídlo a pití, ale místní lidé ho ze strachu před římskými vojáky odbyli, takže se vrátil s prázdnýma rukama.

Když slunce zapadalo, všiml si rodiny odpočívající pod stromem rolník jménem Aklum a ptal se jich, kdo jsou. Marie mu řekla, že přišli z Palestiny a hledají bezpečí v babylónské pevnosti, která se později stala základem koptského jádra staré Káhiry. Rolník Aklum pozval rodinu k sobě, aby jim dal jídlo na další cestu. Když se blížili k jeho domu, řekl, že jeho nemocná žena je nemůže uvítat. Ježíš na ni zavolal: "Sáro, už je ti dobře, vstaň a pojď k nám!" A to se také stalo a Aklumova žena řekla hostům o velkém chrámu kočičí bohyně Bastet, kde jsou obrovské sochy.

Marie s malým Ježíškem se tam vypravili, ale jakmile vkročili do chrámu, obrovské sochy se rozpadly na prach, takže se naplnilo Izajášovo proroctví, že se před ním budou třást egyptské modly. Zpráva o incidentu se rychle šířila a správce oblasti nařídil pátrání po ženě s dítětem. Po městě se říkalo, že je chce předat Herodovi, a tak Aklum doprovodil rodinu za město, aby se vyhnula římským vojákům. Když se dostali do města Mataria, někdejší Heliopolidy, ukryli se ve stromě - této sykomoře se dodnes říká Strom Panny. Podle legendy zázračně otevřel svůj kmen, když se blížili dva lupiči. Marie pak vyprala Ježíškův oděv v blízkém prameni.

Strom byl uctíván už ve faraónských dobách. Obrazy a reliéfy sykomory najdeme v hrobkách, kde jsou sídlem bohyně stromu žehnající zesnulým. Když se stalo křesťanství státním náboženstvím Římské říše, sykomora v Matarii se stala neposvátnějším stromem. Poutníci z celého křesťanského světa věřili, že jeho listy mají léčivou moc, loupali jeho kůru a koupali se v blízkém jezírku, aby obnovili své zdraví. Dnešní sykomora vyrostla z výhonku zasazeného na místě původního stromu.

Třetí jednání vánočního představení by mohlo vyprávět o zázracích. Ježíš zastavil skálu, která padala na člun, na němž se jeho rodina plavila do Horního Egypta. Otisk této události zůstal na jeho ruce. Dítě léčilo nemocné a díky němu vytryskla voda z vyschlého pramene, aby uhasila jeho žízeň. Závěrečná scéna by se mohla odehrát v Deir Al-Muharraku, kde Josef upravil pro rodinu dům, kde podle koptské tradice strávili 185 dní. Dnes je tu jeden z největších a nejbohatších klášterů v Horním Egyptě proslulý dobročinností mezi vesničany.

Vypráví se, že dům svaté rodiny byl ze sluncem vypálených cihel a měl střechu z palmového listí. Josef ho opravil a z nedalekého vyschlého pramene začala zázračně prýštit voda. Ježíš v té době chodil po okolí a konal dobré skutky. Rodina tu zůstala, dokud se nezjevil anděl Páně a neřekl jim, že Herodes je mrtev a že se mohou vrátit do svaté země.

Svatou rodinu uctívají i muslimové, pro které je Ježíš prorok stejně jako Mojžíš nebo Mohamed. V Bahnáse ležící ve středním Egyptě citují místní šejkové pasáž z 23. súry Koránu, kde se praví "A učinili jsme syna Mariina i matku jeho znameními a poskytli jsme jim útulek na výšině bezpečné, s pramenem vody hojné." Podle arabského historika Mohameda El-Bakíra žijícího na přelomu 7. a 8. století Ježíš chodil v Bahnáse do školy. Ve městě je uctíván Mesiášův strom, který si bere vodu z místního pramene, a místní vesničané věří, že ho zasadil sám Ježíš. Kolem stromu je ochranný plot a pramen je opatřen stříškou.

Zbývá dodat, že koptská církev, v níž se udržuje vyprávění o životě svaté rodiny v Egyptě, je mimo své prostředí pokládána za exotickou odnož křesťanské víry a její tradice jsou v širší veřejnosti neznámé. Je to jistě škoda a při dobré vůli by se to dalo změnit.

autor: Jan Černý
Spustit audio