Výstava Zmizelí sousedé na pražském magistrátu
Jednadvacet příběhů pátrání po lidech, kteří zmizeli téměř beze stopy z českých měst a obcí v době holocaustu, představuje výstava Zmizelí sousedé. Vznikla na základních a středních školách po celé republice. Nyní na celý listopad doputovala až do foyer Magistrátu hlavního města Prahy v Jungmannově ulici.
Zaprášený deník na půdě, staré fotografie v šuplíku, dosud nevyprávěné příběhy. Tajemství životů lidí, kteří zmizeli během druhé světové války. Už bezmála dvanáct let po nich pátrají žáci a studenti základních a středních škol díky projektu Zmizelí sousedé.
Zmizelí sousedé se také jmenuje výstava, která shrnuje výsledky jejich práce. Putuje po českých zemích, ale i po Velké Británii, Itálii, Kanadě, Německu či Slovensku. Dostala dokonce cenu Evropské komise a nyní zavítala také na pražský magistrát. Nejen aby připomněla životy zmizelých v době holocaustu. Chce také přilákat další týmy k účasti na projektu, do něhož se už zapojilo téměř dvě stě škol a víc než tisíc žáků.
Eva Kuželová: „Ten způsob, jak děti zaangažovat, spočívá v tom, že přijedu jako lektor a proškolím připravenou skupinu žáků jako průvodce výstavou a oni potom provázejí svoje vrstevníky.“
Říká koordinátorka projektu Eva Kuželová. Tyto děti pak pod vedením učitelů tráví hodiny v archivech nad dokumenty, knihami nebo při rozhovorech s pamětníky či prarodiči. Právě jejich vyprávění může často pátrání velice napomoci, jak dokládá třeba příběh ze Stříbra. Hovoří o něm organizátorka Zmizelých sousedů Marta Vančurová.
Marta Vančurová: „Jedna studentka napřed psala ročníkovou práci a pak se zeptala náhodou babičky, jestli neznala někoho, a ona si vzpomněla, že měla kamarádku, Eviču, a ta že zmizela v období holocaustu. A vzpomněla si i na to, že musela přestat chodit do školy a že se snažila jí pomáhat a jak jí to bylo hrozně líto, že zmizela. Bez toho, že by se jí ta Zuzka, ta dívka, zeptala, tak by ten příběh úplně zmizel.“
Zuzka také zjistila, že její babička mnohem později po své zmizelé židovské kamarádce Evě pojmenovala svou dceru. A dokonce i další babiččiny spolužačky mají dcery se stejným jménem – aby s nimi Eva mohla žít dál, píše Zuzka v příběhu ze Stříbra.
U Zmizelých sousedů však nejde jen o odhalování minulosti. Jak se praví na panelu žáků z Byšice, badatelské týmy se samy během svého pátrání učí rozeznávat dobro a zlo, správné a nesprávné, spravedlivé a nespravedlivé.
Výstava výsledných panelů projektu Židovského muzea a občanského sdružení Zapomenutí potrvá ve foyer pražského magistrátu v Jungmannově ulici do konce listopadu.
