Wampum Belt aneb smlouva navěky

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Wampum Belt jako stvrzení smlouvy. Bílé pole symbolizuje mír a přátelství. Dva modré pruhy jsou symbolem dvou národů

Před svojí první cestou do Ameriky jsem se snažila pochopit Ameriku z literatury, filmů, historických knížek, mezi jiným i z korespondence s americkými příbuznými. Nemůžu říct, že bych pochopila zemi, která dokáže vynést do Bílého domu Baracka Obamu a po něm Donalda Trumpa, ale snažila jsem se, co mi čas a rozum daly.

Počátkem června jsem se vypravila na svoji v životě první cestu přes oceán, plná trémy a nejistot. Když mi příbuzní navrhli cestu do Washingtonu a New Yorku, zdálo se mi to zbytečně turistické, ale taková nabídka se neodmítá. Samozřejmě, že všechno se ukázalo být mnohem zajímavější, než jsem si dokázala představit.

Ve Washingtonu jsem šla do indiánského muzea, podívat se na dokumenty kmene Lakotů, kterým my říkáme chybně Siouxové. Muzeum je vybaveno audiovizuální technikou a je co do popisek a komentářů vedeno velmi korektně: u každé historické události je na jedné straně uvedeno hledisko „native people“, na druhé straně hledisko bělošských přistěhovalců. Je to příkladná konfrontace dvojího právního vědomí i ohýbání práva podle momentálních potřeb. Zjištění, jací jsme mistři v nedodržování smluv, je docela otřesné.

V roce 1613 uzavřeli holandští osadníci s irokézským svazem Haudenosaunee (doufám, že to čtu správně) smlouvu, která je v muzeu vystavená a běží k tomu film, kde je vidět, jak je v roce 2013 znovu potvrzována prezidentem USA. Tehdy se k věci vyjádřil jeden z reprezentantů indiánského svazu, řka: „V roce 1600, když přišli Holanďané tam, kde je dnes Albany, viděli jsme lidi, kteří přišli na naše území s jiným jazykem, jinou kulturou, jiným způsobem myšlení, ale byli to lidé. Museli jsme stanovit, jak dál žít s těmi, kteří přišli do našich domů a usadili se v jejich prázdných místnostech. Přišli bez pozvání a působili rozvratně.

Tehdy bylo rozhodnuto, aby míroví vyjednavači odjeli do Albany a s Holanďany uzavřeli dohodu. Řekli jsme: Od této chvíle vás považujeme za bratry. Holanďané řekli: Máme tužky a papír, zapišme to. My jsme však odpověděli: To je dobré pro vás. Ale my, když jsme formovali svaz irokézských kmenů severoamerických Indiánů, museli jsme najít způsob, jak zaznamenávat události.

Ten způsob jsou korálky wampum, vyřezané z mušle, která je uprostřed bílé skořápky tmavá. Korálky wampum jsou tedy bílé a purpurové. Používáme je jako podpis, jako písmo, jako zápis události. Sdělili jsme tedy Holanďanům, že smlouvu zaznamenáme na pás, vyšitý korálky wampum, Wampum Belt. Řekli jsme, že víme, že přijde doba, kdy zápis perem na papíře, opatřený stříbrnými řetízky, nebude k nalezení, ale my budeme mít svůj Wampum Belt stále. A protože jsme se sešli ku vzájemnému prospěchu a zdraví, věříme, že smlouva bude platit věčně, tedy dokud slunce bude vycházet na východě, voda poteče z kopce a tráva bude zelená. A protože všechny ty tři předpoklady stále platí, platí i smlouva.“

Wampum Belt je vyšitý dvěma modrými pásy na bílé ploše. Po jednom (to je výklad, pás je abstraktně geometrický) pluje plachetnice, po druhém indiánská kánoe. Plují vedle sebe pokojně a vzájemně si nepřekážejí. Mezi dvěma řadami modrých korálků jsou tři řady bílých. První znamená mír, druhá přátelství a třetí navěky. Na závěr představitel indiánských svazů u příležitosti 400. výročí smlouvy řekl: „My jsme nikdy nestanovili zákony, které by vám nařizovaly, jak máte žít. Vy jste to dělali celou dobu.“

Dvouřádkový Wampum Belt, 2014

To bylo řečeno na Želvím ostrově roku 2013. Během let Indiáni obmýšlejí tuto vzájemnou smlouvu stále větším důrazem na ekologické hospodaření, v němž vidí předpoklad pro pokračování dobrého přátelství. A po celou tu dobu se bílí Američané – teď naposledy v případě plynovodu přes dakotskou indiánskou rezervaci – pokoušejí to obejít, když se jim to hodí.

Mezi Indiány jsou smlouvy během dějin stvrzovány obřadnímu dary a opětovným setkáváním, nestačí uložit dokument do archivu, je třeba ho potvrzovat vzájemným osobním ceremoniálem. Zatímco my, bílí páni světa, jsme velcí právničtí experti ve vymýšlení, jak co nedodržet a obejít, jak z druhého vyrazit pro sebe výhodu a pro něj ztrátu, jak se vylhávat, vydírat se, vyhrožovat si a klást nemožné podmínky. My, bez nejmenších výčitek svědomí, chceme jen výhody, náklady necháváme těm slabším.