ZPÍVÁNÍ S VÍLOU BUDÍNKOU - Chovejte mě, má matičko
Přichází k vám Budínka. Já, vaše víla, co si tak ráda zpívá. Třeba tu moc hezkou písničku o mamince: Chovejte mě, má matičko, jako míšenské jablíčko, chovejte mě, má matičko, jako z růže květ. Jen až vy mě vychováte, pak se na mě podíváte, jak mě bude pěkně slušet bílý kabátek. Tuhle písničku o mamince mám moc ráda a ráda si ji zpívám.
Ta moje maminka je taky hodná a vždycky, když je mi smutno, tak přijde a pochová mě, pohladí mě po vlasech a říká, že jsem její malá holčička. Já si myslím, že každá maminka má ráda svoji holčičku nebo chlapečka a babička mi říkala, že nejopravdovější je právě láska maminčina, říká se jí láska mateřská. Maminka nás kárá jenom tehdy, když něco provedeme a to hlavně proto, aby z nás něco bylo, tak to aspoň říká tatínek. Tím nás učí, co se smí a co ne.
Pro svoji maminku jsem se naučila malou básničku: Když se něco nepovede, i když zlobím malinko, máš mě ráda a já tebe, moje zlatá maminko. Tuhle básničku jsem mamince říkala, když měla svátek a ona se rozplakala. Ale plakala, protože měla velkou radost! Zkuste říct taky té svoji mamince něco hezkého a uvidíte, jak ji potěšíte!
Pojď si zazpívat:
Chovejte mě, má matičko, jako míšenské jablíčko, chovejte mě, má matičko, jako z růže květ. Jen až vy mě vychováte, pak se na mě podíváte, jak mě bude pěkně slušet bílý kabátek.
