Zajímavosti z Venezuely - národní park Guacharo

Milena Lukavská si pozvala do studia šest hostů, zoologů, všichni jsou členy společnosti Zoogeos - občanského sdružení, které sdružuje zoology muzejí ČR. Ti se vypravují do zahraničí za zvířaty, za ochranou přírody, za zajímavými zážitky, které pak zprostředkují prostřednictvím výstav a dalších aktivit veřejnosti.

Pozvání přijal inženýr Zdeněk Vitáček, ředitel Vlastivědného muzea a galerie v České lípě, jeho syn, student Jakub Vitáček, doktor Karel Pecl, zoolog Prácheňského muzea v Písku, inženýr Ivo Rus, zoolog Regionálního muzea v Kolíně, inženýr Petr Lumpe z Regionálního muzea v Mělníku a doktor Dušan Trávníček, zoolog Muzea Jihovýchodní Moravy ve Zlíně.
Podělili se s námi o zážitky z výzkumné cesty do Venezuely.

Proč jste si zvolili právě Venezuelu?
Ve Venezuele jsou koncentrovány přírodní zajímavosti - krásné Karibské moře, tropické pralesy v různých nadmořských výškách, pak také velká přírodní plocha zvaná Llanos, kterou pokrývají obrovské porosty trav, a navíc slavné stolové hory.

Venezuelské Llanos de Guárico

Překvapilo vás něco hned na začátku?
Hlavní překvapení nás zastihlo hned po příjezdu, když jsme se dozvěděli, že zrovna v období, kdy tam budeme působit, budou prezidentské volby. Obávali jsme se, že to může skončit buď karnevalem, nebo občanskou válkou. Byli jsme tím překvapeni, většinou se těmto problémovým obdobím vyhýbáme.

To bych se sice bála, ale možná ještě více právě v tom pralese...
V přírodě se naopak cítíme mnohem bezpečněji než ve městech, protože v přírodě můžete narazit pouze na zvířata nebo na domorodé obyvatelstvo, které je většinou daleko slušnější než obyvatelé měst. Lidé se běžně bojí, že se setkají s pavouky a hady, a snaží se jim vyhnout, ale my jsme naopak rádi, když na ně narazíme, když najdeme nejrůznější pavouky, hady štíry, pro nás nejsou zdrojem strachu.

Lelek jeskynní - gvačaro

Opravdu, trasa vaší výpravy nevedla od města k městu, ale od jedné liduprázdné oblasti k druhé. Jedna zastávka byla v národním parku Guacharo. Guacharo je ale také pták, že?
Guacharo (Steatornis caripensis) je lelek jeskyní. Tito lelkové totiž obývají několik jeskyní v karibské oblasti, jsou rozšířeni na poměrně velkém území a ne každá jeskyně jim vyhovuje. Zvláštností je jedna "gvačaří" jeskyně přímo ve vrcholových částech Roraimy. Gvačarové pobývají přes den v jeskyni a vyletují za tmy, orientují se echolokací, podobně jako netopýři, ale mají jinou frekvenci zvuku. Ta je pro nás slyšitelná, takže když vlezeme do jejich jeskyně, můžeme slyšet jejich cvakání. Máme je i natočeno.

Jak jsou velcí?
40 cm, je to jeden z největších lelků. Oni také zaletují dost daleko za potravou. Nemají to tak jednoduché, že by vylétli z jeskyně, něco si v jejím okolí posbírali a letěli zpět. Tito lelkové se živí plody palem, za kterými v noci mohou uletět celkovou vzdálenost až kolem stovky kilometrů - někdy 20 km, jindy 80 km. Potom je možné ty plody najít v okolí jeskyně, když jim cestou upadnou. Takže se můžete podívat, co si donesli a co z toho do rána vyprodukovali - takové temně fialové stříkance na skále. V jeskyni žije několik tisíc ptáků, konkrétně v jeskyni, kterou jsme navštívili se uvádělo 20 000 až 25 000 jedinců. Nevylétají na jednou, ale během nějakých dvou tří hodin, takže když si k jeskyni sednete, pořád nad vámi vyletují.

Jeskyně Guacharo

Fakta o jeskyni Guacharo
Je to jedna z největších jeskyní v celé Venezuele a možná i v celé Jižní Americe. Dosud probádaný jeskynní systém měří přes 10 kilometrů. Pro běžné návštěvníky je přístupná její první část o délce 1,5 kilometru. Guacharové obývají právě tuto první část, kde je veliký dóm, měřící asi 750 metrů na délku a se stropem místy vysokým až 40 metrů. Zažijete velký kontrast poté, co projdete tento velký dóm a dostanete se do dalších částí. Musíte se nejprve protáhnout užší chodbičkou do dalšího dómu a pak vás najednou obklopí ticho. V té první části totiž neustále slyšíte křik guacharů, a náhlé ticho v druhé části pak až zabolí. Pravděpodobně ten křik vadí i netopýrům, kteří v té první části nebydlí a poletují až v té druhé části. Tato lokalita je zajímavá i z hlediska historie, protože se sem v roce 1799 dostal slavný přírodovědec Humboldt, prozkoumal první část jeskyně a vědecky popsal guachary. On by se dostal i dál, ale indiáni ho nechtěli do dalších částí pustit. Věřili, že v Sálech ticha, jak se jim dnes říká, se rozkládá říše mrtvých, kam nikdo živý nesmí vstoupit.
Centrem národního parku je tedy tato jeskyně, současný park zahrnuje také okolní pohoří, kde převažují pralesy. Jsou tu vápencové hory se spoustou krasových jevů a další zajímavosti. Je tu tedy hodně pěkných míst k objevování i pro delší pobyt.

Převzato z pořadu Periskop, ČRo 2 - Praha.