Životopis sv. Jana Nepomuckého

Životopis sv. Jana Nepomuckého, kněze, pražského generálního vikáře, mučedníka, narozeného kolem roku 1345 v Pomuku (Nepomuku) v Čechách. Svátek připadá na 16. května.

Jan se narodil jako syn městského rychtáře. Studoval v klášterní škole v Nepomuku a pak teologii a práva v Praze. Deset let pracoval jako notář arcibiskupské soudní kanceláře. Roku 1380 je vysvěcen na kněze a jmenován farářem u sv. Havla na Starém Městě pražském. V letech 1382-1387 studuje práva na univerzitě v Padově, kde roku 1386 vykonává dokonce funkci rektora zaalpských studentů. Roku 1389 jej arcibiskup Jan z Jenštejna jmenuje svým generálním vikářem.

V té době byl českým králem syn Karla IV., Václav IV., který využil papežského rozkolu, kdy i v Čechách bylo metropolitovo postavení pochopitelně oslabeno, a snažil se omezit arcibiskupovu pravomoc. Chtěl tak učinit zřízením nového biskupství v Kladrubech u Stříbra, do jehož čela hodlal prosadit sobě loajálního preláta. Když napětí mezi králem a arcibiskupem vyvrcholilo, hájil generální vikář Jan svobodu a nezávislost církve na králově moci. Bohatý benediktinský klášter v Kladrubech měl finančně zajistit založení nového biskupství. Ke zrušení kláštera se však muselo počkat na smrt stařičkého opata Racka. Po opatově smrti počátkem roku 1393 mniši okamžitě zvolili novým opatem mnicha Olena a generální vikář Jan z Pomuku počátkem března volbu potvrdil. Tím byl zmařen plán panovníka, který po návratu z hradu Žebrák do Prahy upadl do záchvatu nepříčetného vzteku.

Arcibiskup Jan z Jenštejna byl však právě na svém hradě v Roudnici, kam za ním včas odjeli i jeho spolupracovníci. Na výzvu králových vyjednavačů přijeli všichni do Prahy a 20. března se sešli s králem Václavem IV. na neutrální půdě johanitské jurisdikce na Malé Straně. Král však hned na začátku setkání odmítl jakoukoliv dohodu a nechal zatknout členy arcibiskupova doprovodu včetně Jana z Pomuku. Arcibiskupa jeho ochranka vyprostila a ten opustil Prahu.

Zatčení byli vyslýcháni na Pražském hradě, na staroměstské radnici a na staroměstské rychtě, kde byla mučírna, aniž by král dosáhl cíle, totiž aby se zatčení postavili proti arcibiskupovi. Nejbrutálněji bylo zacházeno s Janem Nepomuckým. Po tomto nátlaku dal král zatčeným k podpisu veřejnou listinu, že o svém utrpení nic neprozradí. Jediný, kdo nepodepsal, byl Jan, a proto na příkaz krále musel navždy zmizet. Ještě téhož dne (20. března 1393) byl svázán a v 9 hodin večer svržen z Karlova mostu do Vltavy.

Svatojánské Navalis 2010 u sochy sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě

Po čtyřech týdnech, 17. dubna, nalezli Janovo tělo rybáři. Byl v tajnosti pohřben při kostele sv. Kříže Většího v nedaleké Dušní ulici na Starém Městě, který byl roku 1890 zbourán. Patrně roku 1396, tedy ještě za života jeho vraha, bylo Janovo tělo přeneseno do katedrály, kde byl pod prostým kamenem pohřben proti Vlašimské kapli, v níž býval oltářníkem. Zpráva, že král dal Jana z Pomuku zabít proto, že nechtěl vyzradit zpovědní tajemství Václavovy manželky královny Žofie, se začala šířit teprve několik desetiletí po Janově smrti.

Mučedník za svobodu církve je ctěn zároveň jako svědek zpovědního tajemství a jako takový byl i 19. 3. 1729 svatořečen. Červená mramorová deska na Karlově mostě ukazuje do dnešního dne, kde byl Jan Nepomucký svržen do Vltavy. Již kolem roku 1600 patřil sv. Jan k zemským patronům Čech a úcta k němu se rozšířila nejen v Evropě, ale i v zámoří. Počet jeho soch se jen v Evropě odhaduje na třicet tisíc. Sv. Jan Nepomucký je bezesporu nejznámějším Čechem po celém světě.