Zoo Olomouc: U zeber je o několik pruhů víc
Otec Tyler a matka Tabby se zasloužili o další mládě u zeber Chapmanových. 6. listopadu 2013 se poprvé na svět podívala Titilayo, což v registru afrických jmen znamená „štěstí je věčné“. Jelikož Tabby rodila poprvé, bude se jí jméno pro její holčičku jistě hodit.
„Titilayo je klidné povahy, každý den poznává nové věci, seznamuje se postupně s celým stádem, na všechny změny reaguje pozitivně. Máme z ní samou radost,“ popisuje svou svěřenkyni ošetřovatel Pavel Vidlář.
Chov v Zoo Olomouc
Zebry Chapmanovy chová olomoucká zahrada od 2. poloviny 80. let. Zakladatelkami chovu tehdy byly Fialka, Vlaďka, Dáša a chovný hřebec Robin. Své poslání rozmnožovat se tehdy naplňovaly beze zbytku. Robina měl vystřídat Mochomůrka z Liberce, ale na samice byl více než jedovatý. Tehdy již stárnoucí zebry se od něj dočkaly pouze agresivity a o nějakém páření nemohla být ani řeč. V té době chov téměř zanikl i díky situaci po roce 2000 v zoologických zahradách, které se potýkaly s nedostatkem chovu schopných samců. Současná skupina ale neveselou minulost ukončila.
Život ve volné přírodě
Zebra Chapmanova je poddruhem zebry stepní, která je nejhojnější ze všech druhů zeber. Zebra Chapmanova je o něco vzácnější než jiné poddruhy, žije v Africe - jižně od řeky Zambezi. Její podkladová barva není bílá, ale nažloutlá, mezi černými pruhy má hnědavé mezipásy a pruhování sahá i na nohy, ale zde je úzké a nevýrazné. Skupinu vede samec, kterého doprovází klisny s mláďaty. Vůdčí klisna si udržuje odstup od podřízených, vede skupinu při přesunech. Poslední jde obvykle hřebec. Při pasení se jednotlivá zvířata volají a ujišťují navzájem, že jsou v pořádku. Nově příchozí klisny jsou pak ostatními napadány, hřebec je musí bránit, než agrese ze strany ostatních samic alespoň trochu nepomine. Zebry se dožívají 20 let. Mohou běžet rychlostí až 55 km/h a jsou vytrvalejšími běžci než kůň.
Zajímavosti
Pokud uvidíme v africké krajině jejich stádo na větší vzdálenost, přes tetelící se vzduch nebude výrazné vybarvení již tak nápadné, a naopak bude i trochu splývat s pozadím. Střídání kontrastních barev rozostřuje obrys těla. Lovící šelma si proto předem musí vybrat jedince, který se stane její kořistí. Pokud se jí vyhlédnutý úlovek v nastalém zmatku ztratí mezi stovkami jiných zeber, má podstatně menší šanci na úspěch. Pruhování, které je u každého jedince jiné, si musí zapamatovat i samotné mládě, aby svou matku rozpoznalo mezi všemi ostatními zebrami.
