Většina z nás má v paměti události roku 1989, méně lidí však dnes může vzpomínat na události roku 1939. František Pavelka z Olomouce je jedním z nich.

8:19 17. listopadu 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

František Pavelka studoval v roce 1939 v Brně poslední ročník práv. Do promoce mu chybělo jen několik měsíců. Měl vážnou známost a chtěl se ženit. 17. listopad roku 1939 mu ale převrátil život naruby. Do Sušilových kolejí vtrhlo gestapo.

„Večer nás shromáždili v jídelně a přišel tam nějaký gestapák a vedle něj byl ředitel koleje, s kterým jsem hrával šachy. Gestapák nás vybíral padesát z koleje a řekl ‚Pavelka‘. Ředitel mu řekl: ‚Tady jsou dva Pavelci‘. A gestapák na to: ‚František‘. Ředitel upozornil, že zde jsou dva Františkové Pavelkové. Gestapák vybral mě, ředitel mi totiž říkal doktor. Byl tam ještě druhý František Pavelka, inženýr. Tak jsem se tam dostal já, víceméně náhodou,“ vzpomíná.

Všichni zadržení studenti byli převezeni na vlakové nádraží. Nakonec společně s pražskými studenty přijeli vlakem do Německa.

„V noci ze soboty na neděli jsme zastavili v Oranienburgu, všichni museli vystoupit a šlo se pěšky do takových lesů. Mysleli jsme, že tam skončíme. Ale přišli jsme k velké zdi a bráně, na které bylo napsáno ‚Arbeit macht frei‘, a to byl koncentrační tábor Oranienburg-Sachsenhausen. Tábor, který je a byl nazýván ‚jatky Berlína‘.“

Z padesáti kolegů Františka Pavelky jich 39 koncentrační tábor nepřežilo. František Pavelka se dostal na svobodu v roce 1942.

Radoslava Kvasničková, Lucie Maňourová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít