Ztráty a nálezy
Ztráty a nálezy – tak by mohl znít název tří biblických podobenství, která dost dobře známe: podobenství o ztracené ovci, ztraceném penízi, či ztraceném synovi. V životě nás potkává mnoho ztrát. Ztrácíme peněženky, klíče, deštníky, ale i hodnoty nehmotné – úsměv, náladu, klid, zdraví, přátele, naději, lásku blízkého člověka a někdy i smysl života. Nic z toho, co máme, nemáme zajištěno, o všechno můžeme přijít.
Jsou jistě ztráty, které tolik nebolí, ale i ztráty, které člověku berou chuť žít. Je dobré nezoufat, nerezignovat. Když nemůžeme získat zpět to, co jsme ztratili, je dobré se ptát, proč ke ztrátě došlo.
J. A. Komenský v knížečce O sirobě uvádí řadu důvodů, proč nám někdy Bůh bere někoho z blízkých. Říká se, že každé proč má své proto. Nejde o protest z výčitky, ale o pochopení a podřízení se Božím záměrům s námi. Ptáme se, proč přichází nemoc, proč nám nevycházejí naše plány, proč nás Bůh trestá. Ptejme se ale také, proč nás má rád.
Uplynulé dvacáté století prošlo obrovskými proměnami. Dějinné vichřice zpřevracely osudy národů i jednotlivců. Byl a je to čas velkých ztrát, ale i nálezů. Hrůzy a utrpení, které sebou přinesly dvě světové války, a řada dalších událostí vedly i ke ztrátě víry mnohých, k hlubokým proměnám v mezilidských vztazích.
Nemůže nám být například lhostejná skutečnost, že řídnou řady účastníků bohoslužebných shromáždění. Věnujme pozornost těmto ztrátám.
Máme-li to obdarování, že jsme se neztratili, že se smíme radovat z nezasloužené milosti, a vichřice nás neodvála od pramene živé vody nebo že jsme byli znovu nalezeni, vrátili se, nezůstávejme v sebeuspokojivém a přezíravém postoji k těm, kdo se ztratili. Hledajícím a zbloudilým je líp, když nejsou odkázáni jen sami na sebe, když je jim nablízku pomoc, podaná ruka, světlo, které je vyvádí ze tmy. Pojďme a buďme jim světlem.
Autor je farář Církve československé husitské.
