Zubr Bojen si už může vybírat
Včera odpoledne překročila bránu olomoucké zahrady dlouho očekávaná samice zubra evropského Patria, která se narodila loni v květnu v Bratislavě.
V euroasijské části safari ji už netrpělivě vyhlíží Švéd - samec Bojen (*2010) a Slovenka Rosemarie (*2011). Na to, kdo a s kým najde společnou zubří řeč, si ale ještě všichni musí počkat. Záleží, do jaké míry bude Bojen vybíravý a obě zubřice tolerantní.
Chov zubrů v olomoucké zoo
Zubří obora ve slovenských Topoľčiankách se v r. 1959 stala hned po Polsku druhým největším chovatelem zubrů na světě. Právě z této obory v r. 1973 získala olomoucká zoo své první zubry (Simon, Sylva a Silučka). Ze Simona a Sylvy se stal úspěšný chovný pár. „Na základě dochovaných dokumentů víme, že první mládě Silueta se narodilo v témže roce 1973 a poslední – Čertík v r. 1976. Úhynem býka Simona v r. 1986 chov v olomoucké zahradě ustal,“ vysvětluje hlavní zoolog Libuše Veselá.
Zubr obecný
Je největším savcem Evropy, samci dosahují hmotnosti až 920 kg, samice až o polovinu méně. Samice jsou plodné po celý život, během něhož porodí cca 9 telat. V zajetí se může dožít v průměru až 26 let. Denní příjem potravy se pohybuje mezi 30 až 60 kg. Potravu tvoří stromy a keře (33 %), trávy a byliny (67 %). Ze tří geografických poddruhů (evropský, kavkazský a karpatský) se před vyhubením podařilo zachránit pouze poddruh evropský. Zubr evropský má dvě genetické linie. Bez příměsi kavkazské krve, tzv. nížinná (Bělověžská) linie, kterou zakládalo 7 čistokrevných zvířat (4,3). Kavkazská krev pak koluje u zubrů tzv. nížinně-kavkazské linie. Tu zakládalo 12 zvířat (5,7) různého původu, kříženců včetně posledního žijícího býka zubra kavkazského.
Záchrana na poslední chvíli
Domovinou zubra evropského byla Evropa a část Asie. Obýval lesní a lesostepní biotopy. Lov a devastace přirozeného prostředí ho však přivedly na hranici vymření. V přírodě byl počátkem 20. století vyhuben. V té době se naštěstí nacházelo několik zvířat u soukromých chovatelů. V roce 1925, kdy započalo jednání o záchraně zubrů, zůstávalo naživu zhruba 60 jedinců. Mezinárodní chov v oborách a zoologických zahradách vyústil v letech 1952‒66 k návratu zubrů v rámci reintrodukce do Bělověžského pralesa. Teď už pro ně skýtal bezpečný domov, nikoliv hrozbu jako v dobách minulých, kdy byl vyhledávanou lokalitou lovu místních panovníků. Postupně tak narůstal počet zvířat ve volné přírodě. V roce 2010 počet zubrů dosahoval již 4431 jedinců, z toho 2956 žilo ve volné přírodě. Největší stáda současnosti žijí v Polsku v části Bělověžského pralesa. Zubr evropský je nejen přísně chráněným zvířetem, ale zasloužil se i o vytvoření první Mezinárodní plemenné knihy, která eviduje čistokrevná zvířata, s případným využitím pro chov.