Zvířecí poradna - štěkání doma

26. březen 2014

Pokud se potřebujete zeptat veterináře na problémy se svým domácím mazlíčkem, máte-li v úmyslu pořídit si zvíře domů anebo se chcete jen tak zeptat na cokoli ze života zvířat, máte jedinečnou šanci v naší poradně. Napište nám na deti@rozhlas.cz.

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda byste mi neporadili s mým ročním pejskem. Pejska jsem si vzala jako malinkého z útulku a dost se na mě upnul. Teď je to ale problém, přestěhovala jsem se do vlastního bytu a sousedé si začali stěžovat, že když odejdu, štěká a vyje. Poraďte mi, prosím, co by mohlo pomoci, abych ho tomuto nežádoucímu chování odnaučila. Děkuji moc, F.

Dobrý den.

Vzhledem k tomu, jaké změny nastaly ve Vašem životě, tak se u Vašeho pejska nejspíše jedná o poruchu chování, která se nazývá separační úzkost. Jedná se o strach z odloučení a samoty – prostě se mu stýská po Vás. Nejspíš nebyl zvyklý být dlouho sám a k tomu je v novém prostředí, kde si možná ještě dostatečně nezvykl.

Separační úzkost je nejčastější poruchou chování psů. Tento problém vychází z normálního druhového chování psů. Pro psa je přirozený život v sociální skupině – ve smečce. Osm a více hodin samoty, kdy je páníček mimo domov, je pro mnoho psů obrovská psychická zátěž. Psi dávají svůj strach najevo různě, podle povahy, typu nervové soustavy a zkušenosti. Někdy již jen náznak odchodu majitele vyvolá u psa zrychlení tepu srdce, třes, nadměrné slinění a snahu o těsný kontakt. Po odchodu majitele pes štěká a vyje, škrábe na dveře nebo na podlahu či zeď kolem dveří. Dalším častým příznakem této poruchy je močení nebo kálení doma, obvykle brzy po předchozím vyvenčení. S velkým nervovým vypětím a strachem bývá spojeno i přeskokové chování – kousání a trhání různých předmětů nebo sebepoškozování (olizování a okusování tlapek i jiných částí těla).

Jak psa zbavit separační úzkosti?

Je to obecně velmi těžký úkol, který vyžaduje hlavně trpělivost. Znamená celkové řešení – změnu Vašeho chování a pokus o převýchovu psa – což je u takto mladého pejska zvládnutelné relativně lépe než třeba u starého pejska. Na začátku Vám může veterinář pomoci určitými medikamenty (jedná se převážně o mírně utlumující léky používané jako antidepresiva). Tyto léky jsou indikovány jen na začátku celkové terapie a jejich podávání je vždy dočasné!!! Na trhu jsou ale také preparáty na přírodnější bázi, které by stálo zato vyzkoušet. Jedná se o spreje či obojky uvolňující uklidňující vůně (feromony), pritištěkací obojky, nebo tablety či kapky Serene UM (k dostání i v e-shopech na internetu). Velkou pomoc mohou představovat homeopatické léky, vybrané podle individuality pacienta, které zharmonizují jeho psychický stav, čímž urychlí a zlepší výsledky výcviku (existují veterináři specializující se na homeopatii).

Obojky proti štěkání nezaberou pokaždé. Jde o sprejový protištěkací obojek. V něm je zabudovaný mikrofon, který snímá zvuk. Když pes zaštěká, dostane slabou vodní spršku. Zvíře pak brzy přijde na to, že v obojku štěkat nemá. Tato pomůcka proti štěkání ale nezabírá na všechny hlasité mazlíčky. Pokud pejsek štěká z nudy, může být tento obojek užitečný. Jestli ale štěká ze zoufalství, že je sám, může obojek problém ještě zhoršit.

Kromě sprejových obojků lze vyzkoušet i obojky napuštěné psími uklidňujícími feromony. Feromony jsou přírodní chemické látky, které produkují jak lidé, tak i živočichové. Na rozdíl od běžných vůní je ale nelze zaznamenat čichovými žlázami v nose, ale orgánem ležícím na patře u ústí nosní a ústní dutiny (tzv. Jakobsonův orgán). Jakmile tento orgán feromony zaznamená, vyšle zprávu do mozku a začne stimulovat příslušné mozkové centrum. Feromony jsou k dostání také ve formě odpařovačů do zásuvky nebo sprejů. Jak je možné, že se psy odnaučí štěkat? Tyto feromony totiž vylučují kojící fenky z mléčné žlázy, proto u psů vyvolávají pocit klidu a bezpeční. Feromony jsou užitečné hlavně u štěňat, když si zvykají na nové prostředí. Tato vůně maminky ale působí i na dospělé psy. Hodí se například, když jsou umístěni přes dovolenou ke známým nebo do hotelu. Využít se ale dají i při cestování nebo tehdy, pokud má pes strach ze silných zvuků. Sprej s feromony použijte i na ta místa v bytě, kde se pes nejčastěji vyskytuje. K dostání je i difuzér do zásuvky (D.A.P.), ten uvolňuje vůni kontinuálně asi 1 měsíc. Výrobky s obsahem feromonů získáte u vybraných veterinářů, nebo je lez koupit třeba přes internet. Nutno ještě podotknout, že feromony nemají na člověka žádný negativní vliv, lidé je ani nezaregistrují – necítí je a tedy nevnímají.

Důležitou součástí „léčby“ je převýchova. U pejsků s touto poruchou chování je důležité, aby si postupně zvykali na samotu. Minimálně prvních několik dní výcviku by pes neměl zůstávat samotný na dlouhou dobu (několik hodin). V tomto období se vyplatí, při delší plánované nepřítomnosti pána, zajistit psovi náhradní společnost. Pomalu ho učte, že i když odejdete, vždy se vrátíte. Pejsek musí pochopit, že odchod není nic mimořádného. Napodobujte rituály, které děláte, když odcházíte. Zkuste se například obléknout, ale nikam nejít. Postupně přidávejte obtížnost. Odejděte z bytu, ale nedovřete dveře a vraťte se. Pejska, který neštěká ani nekňučí, odměňte. Po několika pokusech pes pochopí, že se nemusí bát. Pak můžete odejít na minutu, na deset minut, na půl hodiny, až si váš mazlíček zvykne. Nikdy psa za štěkání netrestejte – to by mohlo situaci jen zhoršit. Naopak za vhodné chování ho odměňujte pamlskem.

Užitečná jsou pomocná opatření ke snížení závislosti psa na majiteli. Psovi se nedovolí spát v pánově posteli, sedět mu na nohách, všude jej následovat.. Tato opatření jsou dočasná – jakmile pes přestane jevit známky strachu z odloučení, můžete se s ním mazlit jako dřív.

Nezapomeňte, že pes se sám doma nudí. Proto mu pořiďte hračky, se kterými si vyhraje. Jestliže obyčejné hračky nestačí, pořiďte pejskovi společníka - druhého psa nebo kočku. Ideální je, když spolu od začátku vyrůstají. Společně se zabaví a pes nemá důvod ke štěkání. V případě, že koupíte štěně ke staršímu psovi, obvykle se nový mazlíček naučí být sám. Pokud ale starší pes samotu špatně snáší, hrozí riziko, že se separační úzkost přenese i na štěně. Proto se toto řešení doporučuje jen v případě, že byl zvyklý zůstávat doma s druhým zvířetem (psem nebo kočkou), které ale zemřelo.

Pokud se Vám nepodaří podle výše uvedeného návodu upravit nežádoucí chování Vašeho pejska, tak bych Vám poradila konzultovat Váš konkrétní případ s veterinářem specializujícím se na poruchy chování, který by Vám měl „léčbu ušít na míru“. V poslední době se poruchy chování u zvířat rozmohly a veterinární lékaři na to byli nuceni zareagovat svou specializací na psychologii. Proto věřím, že se Vám podaří ve Vašem okolí někoho takového sehnat a problém řešit.

autor: Kateřina Hýková
Spustit audio