Ženy, kvóty a EU

Podle nedávného průzkumu agentury Ipsos (pro KPMG Česká republika) je při tom pro toto opatření pouhých 19 % Čechů a Češek. Robert Candra se ptal ředitelky o. s. Fórum 50 % a členky Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů Jany Smiggels Kavkové, proč jsou u nás kvóty tak nepopulární.

JSK: U nás v ČR převažuje odpor vůči kvótám nejen ve veden firem, ale třeba i v politice. Je to typické nejen pro ČR, ale i pro ostatní post-socialistické země. My si kvóty hodně spojujeme s minulým režimem a vnímáme je jako nějaký pokus o sociální inženýrství. Když pak lidem vysvětlíte, jak kvóta vypadá, často se za tím skrývá i nějaká neznalost, co přesně kvóta je a jak funguje.

Vysoké, čtyřicetiprocentní kvóty zaváděli i v Norsku, tam se asi taky nesetkaly na začátku s velkým pochopením, nicméně ujaly se – a fungují. Myslíte, že by tedy mohly dobře fungovat i u nás?
Já si myslím, že by určitě fungovat mohly. Je pravda, že Norsko je první země, která povinné, zákonem stanovené kvóty pro byznys zavedla. Ostatní země hodně čekaly na to, jak se to tam osvědčí, protože panovala taková ta klasická obava, že se nesežene dostatek kompetentních žen, což by se mohlo negativně promítnout do toho, jak ty firmy prosperují. V Norsku kvóty jsou už několik let, takže máme i výzkumy, jak to funguje. Zjistilo se, že tam ženy našli, firmy prosperují dál, takže mezitím je v EU zhruba pět dalších zemí, které kvóty zvažují, zavádí nebo zavedly – Francie, Nizozemí, Belgie, Španělsko... Všichni si trochu počkali na to, jak to bude fungovat v Norsku, a teď už se zvažuje i plošné zavádění kvót, že by vznikla nějaká direktiva v rámci EU.

Vy byste osobně byla pro?
Jsem určitě zastánkyní kvót. Fórum 50 % dlouhodobě prosazuje kvóty pro zastoupení žen v politice, ale myslíme si, že kvóty obecně pro zastoupení žen ve vrcholových pozicích – ať už je to politika, byznys, nebo třeba státní správa – jsou efektivní nástroj, který se ve světě osvědčil. Rozhodně si nemyslíme, že by kvóty znamenaly nějaký pokles kvality. Samozřejmě že když se žena dostane do funkce na základě kvóty, není to jen proto, že je žena, ale proto, že je velmi kompetentní žena. Lidé si často myslí, že by to znamenalo, že se tam někdo dostane jenom na základě pohlaví, což je samozřejmě nesmysl. Dané znalosti a schopnosti ten člověk musí i tak prokázat.

Možná by stálo za to shrnout, v čem je vlastně přínosné větší zastoupení žen ve vedení firem – optimálně férové...
Je velmi zajímavé, že v byznysu už pro to jsou statistiky a čísla. Několik firem zkoumá, jaký je ekonomický dopad, přínos toho, když je management firem pestřejší, když je tam zastoupeno širší spektrum lidí. Především se zkoumá zastoupení žen a mužů. Zjistilo se, že to docela zásadním způsobem zvedá HDP v dané zemi a že firmy, které mají dost žen vedení, prosperují, jejich zaměstnanci a zaměstnankyně jsou spokojenější, a i generují vyšší zisk. Poprvé se to zkoumalo taky pro ČR, takže už jsou i čísla, jak by se zvýšilo HDP ČR, pokud by se zvýšilo zastoupení žen ve vedení firem. Ta studie už je k dispozici a ta čísla mluví celkem jednoznačně.

I u nás jsou obory, kde je větší zastoupení žen než jinde – zdravotnictví, školství – to ale nestačí. Poměrně příjemně mě překvapilo, že mezi obory, kde se zastoupení žen přehouplo aspoň přes desetiprocentní hranici, se objevily třeba IT a technologie... Dá se tu mluvit o nějakém trendu?
Když se podíváte na strukturu feminizovaných oborů, na zastoupení žen a mužů ve vedoucích pozicích, i tam dominují muži. Sice jsou obory jako školství, které je silně feminizované, ale mezi řediteli škol zase převažují muži. Jsou dvě formy segregace na pracovním trhu, horizontální a vertikální. Jednak jsou muži a ženy koncentrovaní v určitých oborech, a jednak ženy nejsou v těch nejvyšších pozicích. Čím vyšší ty pozice jsou, tím méně žen tam najdete. Co se týče vedení největších českých firem, údaje se liší, někde se mluví o sedmi procentech žen, jinde o dvanácti, podle různých zdrojů. Máte pravdu, že i v oblasti informačních technologií, která je spíš považovaná za mužskou doménu, ženy jsou. Koneckonců i ve vedení velkých světových firem tohoto druhu jsou ženy. Obory jako stavebnictví, strojírenství – tam je žen poskrovnu. Ale pokud si vzpomínám, i tohle se mění, přibývá žen v technických oborech. Na druhou stranu to nefunguje tak, že by přibývalo mužů v typicky ženských oborech – humanitních, sociálních a tak dále. Což je škoda.

Kromě kvót na počet žen ve vedení podniků určitě existuje řada dalších opatření, které by přispěly rovnoprávnosti na trhu práce. Asi se máme ještě co učit, co se týče různých forem rodičovské dovolené, částečných úvazků a podobně. Co je podle vás třeba vyřešit nejdříve?
Máte pravdu, že oblast slaďování rodiny a pracovního života je u nás velký problém. Máme obrovský propad v zaměstnanosti žen, které mají malé děti. Ale malé děti ve věku do šesti let, takže se to netýká jen matek s dětmi, které třeba ještě nechodí do školky. Máme vlastně nejhorší statistiky z celé Evropy, a dokonce za posledních patnáct let se ta situace výrazně zhoršila. Naše vláda má na jedné straně závazek zvýšit zaměstnanost žen, což je celkově nevyužitý zdroj v naší ekonomice, na druhou stranu, když se podíváte ne reálná čísla, tak se to zhoršuje. Problém je, že u nás v podstatě neexistuje možnost dát dítě do jeslí, protože jesle skoro nejsou, takže teoreticky si sice můžete vybrat rok, dva, nebo tři roky rodičovské dovolené, ale reálně je pro většinu lidí možné zvolit pouze tu nejdelší variantu rodičovské, protože to dítě nemáte kam dát. Řeší se to tak, že si lidi platí někoho na hlídání, což si ale může málokdo dovolit.
Máme problém i s tím, že je nedostatečná kapacita i mateřských škol. Loni se do nich nedostalo nějakých 30.000 dětí, navíc ta čísla jsou silně poddimenzovaná, letos to bude mnohem víc. Podle informací, co máme ze školek, je obrovský převis dětí, místa nejsou. To je jedna věc – chybí zařízení péče o dítě. V tomhle stát neplní svoji roli. A druhá věc je, že, jak jste zmínil, u nás prakticky neexistují zkrácené nebo částečné úvazky. Firmy nebo zaměstnavatelé je z nějakého důvodu nechtějí dávat. Trochu se to začíná měnit, ale statisticky je jich u nás strašně málo. Samozřejmě když máte malé děti, je těžké pracovat na plný úvazek.
Nedostatek zařízení péče o děti a málo částečných úvazků nebo nějaké možnosti flexibilní pracovní doby a tak dále – v tomhle je náš pracovní trh hodně zkostnatělý. Hodně mladých žen, když se jich zeptáte, co vnímají jako největší riziko pro svou kariéru, vám řekne, že mít děti. Což je tristní. A pak máme nízkou porodnost, samozřejmě.

A pak jsou tu platové rozdíly, odlišné ohodnocení mužů a žen na stejných pracovních pozicích...
Ano, máme poměrně velký rozdíl v odměnách žen a mužů, taky jeden z největších v EU. Je to kolem 24 % v průměrných mzdách. Pak u nás samozřejmě existuje i to, že za srovnatelnou práci na srovnatelné pozici dostávají ženy také nižší platy. Je spousta studií a doporučení pro českou vládu, včetně třeba doporučení NERVu, že by se měla podporovat vyšší zaměstnanost žen, ale v momentě, kdy se připomínkoval návrh Evropské komise, že by se kvóty zavedly, všechny tyhle informace byly z doporučení záměrně vyškrtány. Vláda svým způsobem odmítá doporučení svých vlastních poradních orgánů, studii McKinsey, doporučení NERVu i doporučení OECD, takže se dá říct, že konzervativní ideová východiska převažují nad možností zlepšit prosperitu v době, kdy máme krizi a všude čteme o drastických sociálních škrtech. Tohle jsou rezervy, které by se daly využít. To mě docela šokovalo, že z toho materiálu, který jsem jako členka Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů měla možnost připomínkovat, zmizely všechny odkazy na to, že jsou jasná čísla a doporučení na to, že by bylo dobré podporovat vyšší zaměstnanost žen.