Transgender politička Grodzka: Říct svůj příběh

Čas na rozhovor si pro Radio Wave udělala v zákulisí sobotního koncertu, kterým vyvrcholil barevný průvod centrem Prahy.

Jaký je to pocit být transsexuální polskou poslankyní, v současnosti jedinou na světě, účastnit se druhého ročníku pražské Pride… Musíte na sebe být pyšná.
Popravdě tohle je jeden z nejhezčích Pridů, na kterých jsem byla. Je tu skvělá atmosféra a stále jsem zaskočená, jak pozitivního přijetí se mi dostalo, a to nejen tady, ale i v Polsku, jak mě lidé podporují. A u vás v Praze se až stydím, jak úžasně mě tu lidi přijali.

Za tím vším je obrovský kus cesty a váš osobní příběh – můžeme ho přiblížit?
Odmalička, v době, kdy jsem si začala uvědomovat sama sebe, jsem cítila, že jsem dívka. Už v 11 letech jsem si sama pro sebe dala jméno Anka, ale to byl takový druhý život, který jsem žila. Pak přišel takový moment, kdy jsem se rozhodla, že už to takhle dál nejde, že už takhle nemůžu žít, že musím být sama sebou. Proto jsem se rozhodla, že pro to něco udělám. Aby ani ostatní lidé neprožívali to samé co já, aby nežili pod pokličkou. Proto jsem spolu s kolegy založila nadaci, která se jmenuje Transfusia – česky Transfuze, jejímž cílem je šíření povědomí o transgender lidech, o tom, že jsou mezi námi a potřebují být přijati a respektováni.
Krátce poté, co jsem se rozhodla spoluzaložit nadaci Transfuze, jsem ale přišla na to, že se nemůžu stát ženou a přitom o tom nemluvit. Že abych vůbec mohla informovat společnost o tom, co je to být transgender, o problémech, které máme, abych mohla vyžadovat od většinové společnosti ten respekt, tak musím říct svůj příběh. Jedině tehdy, když všem řeknu, že se cítím jako žena, i když právně jsem muž, tak jedině tehdy mi to lidé uvěří.

Ale jak se z vás stala první transsexuální politička?
Před nějakou dobou jsem si začala všímat, že v Polsku vzniká nová politická strana Ruch Palikota, Palikotovo hnutí, která razí velmi liberální hesla. Proto jsem se informovala o tom, co si tato strana myslí o zavedení registrovaného partnerství a přijetí takového zákona, který by dovolil civilizovaným způsobem změnu pohlaví. Setkala jsem se z jejich strany s neuvěřitelnou otevřeností a nabídkou místa na jejich kandidátce pro parlamentní volby. V první chvíli jsem se bála, jestli to mám přijmout. Jedna věc je popularita, když jste šéfovou nadace, ale druhá věc je popularita, když se stanete poslankyní. Nakonec jsem se ale rozhodla, že do toho půjdu, a to ze dvou důvodů. Jednak ze začátku nemělo Palikotovo hnutí velké preference, bylo to něco kolem 0,5 procenta, a tak jsem moc nevěřila, že se do parlamentu vůbec dostane, a za druhé jsem si pak uvědomila, že i samotná volební kampaň je vlastně vzdělávání lidí v tématech, která se snažíme šířit a propagovat.

Jaké překážky v současném Polsku stojí v cestě lidem s odlišnou sexuální identitou, na co musí narážet a co byste chtěla svým působením v parlamentu změnit?
Mým hlavním cílem bylo a je přijmout v Polsku takový zákon, který by umožnil Polákům, kteří se rozhodnou pro změnu pohlaví, podstoupit to civilizovaně. Teď to funguje tak, že člověk, který se pro změnu pohlaví rozhodne, musí jít před soud, v případě, že není plnoletý, tak mít souhlas rodičů, a i pokud soud rozhodne v jeho prospěch, setkává se s obrovskou diskriminací. Ale lidé, kteří si jednou změní pohlaví, přece chtějí žít normální život, jako žena nebo muž. U svých zaměstnavatelů a vlastně v každodenním životě se ale setkávají neustále s diskriminací. A poté, co jsem nastoupila do polského parlamentu, jsem zjistila, že diskriminace v Polsku neexistuje jen v případě transgenderu, ale i v dalších oblastech. Pro mě je teď nejdůležitější heslo: Svoboda a různorodost. A to chci razit v jakékoliv oblasti svého života.

Polské poslance čeká novinka. Do lavic s nimi zasedne sedmapadesátiletá transsexuálka Anna Grodzká|foto: Petr Vavrouška

Mě hodně překvapilo, že první transsexuální poslankyni má právě Polsko, země, která je silně věřící – působí to jako velké vítězství otevřeně smýšlejících lidí.
Já si myslím, že to je vítězství těch, kteří se dívají na společnost jinak než většina lidí v Polsku a dominující katolicismus. Ale tam, kde je akce, tam je i reakce. Hodně lidí v současném Polsku si uvědomuje, že svět se mění a že chtějí žít ve společnosti a ve světě, kde každý má rovná práva a může být sám sebou. A tohle je podle mě začátek nějakého procesu.

Měla byste speciální vzkaz pro českou společnost?
Já si myslím, že v těchto věcech, o kterých se bavíme, by oběma zemím prospěl dialog. Jak Poláci od Čechů, tak Češi od Poláků se mají co učit. Ale moje poselství je hlavně pro místní LGBT komunitu. Je nutno aktivně bojovat za uznání svých práv, nejde jen čekat, že to někdo udělá za nás. Je nutné se aktivně zapojit. Proto je důležité začít zapojovat do politiky přímo lidi z LGBT komunity anebo alespoň ty, kteří budou za naše práva aktivně bojovat v parlamentu nebo ve vládě. Nedávno jsem byla na konferenci v Houstonu. Americké neziskové organizace teď momentálně vytvářejí koncepci, jak zapojit LGBT lidi do politiky, a i v Evropě tahle debata nabývá na síle. Proto si myslím, že je velmi důležité společně bojovat o to, aby LGBT lidi vstoupili do politiky a začali sami pro sebe vytvářet prostředí, ve kterém chtějí žít.