Maják South Foreland nesměl nikdy zhasnout
Už podruhé za poměrně krátkou dobu vás vezmeme na maják. I viktoriánská stavba na bílých doverských útesech má svá „nej“. Maják South Foreland měl námořníky varovat před smrtelným nebezpečím mělčiny Goodwin Sands. Do historie se však zapsal i jiným způsobem.
První světlo, které mělo varovat příliš odvážné kapitány, zažehli podle dobových pramenů na South Forelandu už v roce 1367. O varovné signály pro lodě se tam dlouho staralo 16 olejových lamp. Současná sněhobílá stavba z roku 1843 se pak stala prvním majákem s elektrickým světlem.
„Na majáku se odehrála taky spousta vědeckých pokusů. Proslavil se tu Guglielmo Marconi, protože právě tady přijali první mezistátní bezdrátové vysílání z francouzského Wimereux. Podařilo se tu zachytit i první signál vyslaný z lodi na pevninu. Své pokusy s elektřinou tu dělal Faraday,“ snaží se všudypřítomnou venkovní větrnou kulisu překřičet můj průvodce Jon Barker.
Suchou nohou mířím k majáku ležícímu mezi St. Margaret’s Bay a Doverem. Majáky byly důležitou součástí zdejšího pobřeží, které je nejen romantické, ale i zrádné. Pokud mapka, kterou držím v ruce, nelže, na dně tu leží vraky více než dvou tisíc lodí včetně několika válečných korábů.
„Maják je navržen tak, aby fungoval jako přírodní komín. Vidíte tady všude kolem průduchy? Mezi sklepením a stropem nad námi je hodně velký prostor,“ říká Jon.
Maják nesměl přestat svítit
„Když odklopím tuhle dřevěnou desku, ucítíte mohutný závan vzduchu. Bylo důležité, aby se čerstvý vzduch dostal až úplně nahoru do místnosti s majákovým světlem a čočkou. Zároveň to znamenalo, že tady byla pekelná zima,“ popisuje Jon jeden z mnoha zajímavých detailů poněkud depresívně působící stavby, která svému účelu sloužila až do roku 1988.
„Správce majáku musel udržovat zařízení v chodu za jakékoli situace. Za zhasnutí světla hrozil okamžitý vyhazov. Když se stroj zasekl nebo za něco zahákl, musel správce nasadit kliku a točit s ní třeba celou noc,“ popisuje Jon.
„Nemohl to dělat nějak halabala. Za zábleskem světla vycházejícího z věže se mohl opozdit maximálně o vteřinu,“ upozorňuje.
V přízemí majáku nechybí čajovna
Kromě vyhazovu hrozily lidem na majácích hlavně sebevražedné choutky nebo v lepším případě alkoholismus. Zní tak docela překvapivě, že o South Foreland se po pět generací starala jediná rodina Knottových. Na její počest se dnes v přízemí majáku můžete občerstvit v čajovně paní Knottové.
Když Jon Barker popisoval jednotlivé příběhy lodních vraků, přistoupil k němu malý školák a velmi zdvořile pravil: „Když tu na dně leží dva tisíce lodí, tak to asi nebyl moc úspěšný maják, viďte?“ A na to se opravdu nic odvětit nedá.
Zvětšit mapu: první světlo zažehli na South Forelandu už v roce 1367
