Ubytování pražských bezdomovců: „Apartmán“ 1+0 u Vltavy
Máme tu jeden inzerát na bydlení: Jedna plus nula, krásný výhled na Vltavu, s vlastní zahrádkou. Bez vody, toalety a topení. Značka: zadarmo. V tomto počasí to zní jako černá anekdota, ale u Štvanického ostrova v centru Prahy podobné příbytky jsou. Jejich nájemníci je neopouštějí ani v mrazivých dnech a mají k nim stejně vřelý vztah, jako by šlo o luxusní apartmán.
„Mám tu dvě deky a na noc si beru podvlíkačky, takže jsem v teple,“ vysvětluje dvaašedesátiletý Václav, který žije pod štvanickým mostem už šestým rokem.
Když je venku mínus patnáct, on má uvnitř mínus pět. Společnost bývalému horníkovi dělá jeho nejlepší kamarád – pes Astor. V minipříbytku udržuje Václav téměř vojenský pořádek a má i slušný přehled o současném dění.
„Mám rádio, magnetofon, všechno. Poslouchám Radiožurnál,“ chlubí se Václav. Pravidelně prý poslouchá Dvacet minut Radiožurnálu s Martinem Veselovským.
Na kousku vltavského nábřeží se Václav přes léto stará o malou zahrádku, kterou i teď v zimě zdobí pestrobarevné hrnky, talíře i velký porcelánový slon. To všechno Václav nasbíral u popelnic. Sběrem si vydělává na živobytí pro sebe i psa.
„Sbírám papír i železo, tím se člověk tak nějak uživí,“ popisuje Václav.
S bezdomovci by měli pracovat lidé, kteří s nimi dokážou jednat. I když je to občas těžké
O své minulosti mluví Václav úsečně. Na ulici je osm let, neměl se kam vrátit z vězení. Na svůj domov je zvláštním způsobem hrdý. Pečlivě si archivuje články, které o něm vyšly v novinách, včetně fotografií, na kterých je s Astorem. I v největších mrazech přespává raději tady než v charitativní noclehárně.
„Spal jsem na lodi Hermes, ale tam dávají příliš najevo, že nad vámi mají moc. Pracovat by tam podle mě měli lidé, kteří dokážou s bezdomovci jednat. Je ale pravda, že je tam sorta bezdomovců, se kterými se prostě jednat nedá,“ uznává Václav.
Václav od státu nic nechce
Podmínky pro nocleh v ubytovnách přitom nejsou nijak přísné, většinou stačí, aby byl žadatel střízlivý. Ředitelka pražské Naděje Petra Lakatošová za 22 let praxe poznala mnoho bezdomovců. Václav je ten, který úřady nemá rád, nedokáže si vyřídit doklady a nemůže požádat o důchod.
„Čím jsou déle na ulici, tím je návrat do společnosti delší. Měla by více fungovat prevence, aby k takovýmto osudům nedocházelo, aby lidé nebyli vystěhováváni z bytů. Je potřeba najít takové řešení, aby se ten člověk udržel ve svém přirozeném prostředí, tedy ve svém bytě,“ je přesvědčená Petra Lakatošová.
V Česku žije podle statistik necelých 12 tisíc bezdomovců. Mezi nimi Václav, založením tulák, kterému drsné podmínky přesto přinášejí zvláštní druh svobody. Od státu nic nechce, snad jen to, aby ho úřady a policie také nechaly na pokoji.
