Nobelova cena pro dalajlámu! Získá ji někdy Václav Havel?
10. prosinec 1989 byl významným dnem pro bojovníky za lidská práva. Nobelovu cenu míru tehdy v norském Oslu převzal tibetský duchovní vůdce dalajláma. Mnozí lidé nejen v Československu už tehdy doufali, že by cenu mohl jednou dostat i disident a nastupující symbol listopadové revoluce Václav Havel, který dalajlámu pozval do Československa už v roce 1990.
Lidé v Československu mluvili 10. prosince 1989 hlavně o právě sestavené nové vládě Mariána Čalfy a také o Nobelově ceně za mír a Václavu Havlovi. Odpoledne totiž norský Nobelův výbor předal cenu za rok 1989 bojovníkovi za práva Tibetu Tenzinu Gyatsovi. Jde o v pořadí 14. dalajlámu, nejvyššího duchovního představitele tibetského buddhismu. V Oslu ho přivítali příznivci jeho učení, včetně herce Richarda Gera.
Desítky obdivovatelů buddhismu a tibetského duchovního vůdce dalajlámy skandovaly před radnicí tady v Oslu. V rukách měli tibetské vlajky s červenými a modrými pruhy a vycházejícím sluncem. Dalajláma spravuje tibetskou komunitu z exilu v Indii, kam musel uprchnout v roce 1959 po povstání Tibeťanů proti čínské okupaci. Zasazuje se o nenásilné řešení konfliktů a o porozumění mezi různými náboženstvími světa.
Podle Nobelova výboru nemůže být nic lepší oslavou mezinárodního Dne lidských práv než dát cenu světově uznávanému zastánci práv člověka a bojovníkovi za skutečný a trvalý mír.
Při přebírání zlaté medaile se dalajláma krátce pomodlil.
Poděkování za cenu pronesl dalajláma ve svém rodném jazyce: „Tato cena je světovým uznáním a podporou boje tibetského lidu za svobodu a sebeurčení. Doufám a modlím se za to, aby pravda brzy zvítězila a historická práva mého lidu se mu vrátila. Každý den se modlím za trvalý mír na naší planetě. Budu tvrdě pracovat, abychom dosáhli cíle, kdy se budou mít všichni lidé na světě rádi a budou žít v dokonalé harmonii.“
V mezinárodních kruzích se spekulovalo, že by někdy v dalších letech mohl cenu dostat i spoluzakladatel Charty 77 a lídr Občanského fóra Václav Havel.
