Je projekt Kliniky levicovou hrozbou, nebo společenským apelem na principy solidarity?

Když ale mladí dům na vlastní náklady vyklidili, vyčistili a z objektu chtěli vytvořit sociální a kulturní centrum, úředníci na ně poslali policii. Měli aktivisté jakékoli právo budovu obsadit? Mění se vztah většinové společnosti ke squatingu?

„Jsem ráda, že právě Klinika nastartovala nové přemýšlení o squatech,“ řekla v pořadu Pro a proti filmová režisérka Apolena Rychlíková.

Podle ní může tato platforma posloužit vzniku prostorů pro setkávání a DIY kulturu. „Něco, co může využívat principu participace a solidarity, a nastartuje tyto věci uvnitř společnosti jako takové.“

Rychlíková připomněla, že u nás vlastníci nejsou nijak pokutováni chátráním budov, které ale mohou někoho zranit, a jsou dlouhodobě útočištěm drobné kriminality.

„Klinika byla státní budova a stát ji za naše peníze nechal chátrat. Negativní externality spojené s chátráním budov se ale přenášejí na veřejnost, nikoli na jejího vlastníka,“ dodala.

Problematika narušení vlastnických práv se squatingem nijak nesouvisí, domnívá se dokumentaristka.

„Squateři často mluví o respektu k osobnímu vlastnictví, a o tom, že není ve squaterské nátuře někomu brát jeho obydlí. Nikdy se nestalo, že by někdo vlezl do něčí chaty, domu viditelně obývaného. Opravdu se tu upozorňuje na chátrání nemovitostí v centru Prahy.“

Rychlíková: „Když máme v Ústavě, že vlastnictví zavazuje, tak zavázání se znamená starat se o majetek. Na Západě centra jako Klinika fungují naprosto běžně… V Anglii je běžné, že pokud po nějaké době není majitel nemovitosti schopen se o ni starat, dům se vrací zpět do obecního vlastnictví, a je možnost ho znovu nějakým způsobem využívat, a jednou z možností jsou právě komunitní a autonomní centra.“

Publicista Ivan Brezina staví princip soukromého vlastnictví nad všechny ostatní, squat mu vadí jako vlamování se do principu vlastnických práv, a vidí v něm ideologickou hrozbu.

Brezina: „To, co jsme po listopadu 1989 vyhodili oknem, se nám dnes přes squating a celou levicovou subkulturu vrací dveřmi: systém, který chce rušit vlastnická práva a všechno zabavovat v rámci společnosti.“

„Jestliže žijeme ve společnosti, kde všechno někomu patří, tak ten někdo má podle mě nezadatelné právo s tím nakládat jak uzná za vhodné,“ tvrdí novinář.

Má tedy i právo objekt nechat spadnout, nebo ho nechat prázdný. „Nikdo se do něho nemůže vlámat, to bychom se vraceli do dob před rokem 1989, kdy bylo všechno všech.“

„V mých očích je hranicí vlámání se do objektu, a zabrání majetku někoho jiného. V tom okamžiku vzniká precendens a může to udělat kdokoli. Může přijít developer a říct: tady je krásná parcela na hřebenech Krkonoš, nikdo si jí nevšímá, nikdo jí nepoužívá, tak já ji podle stejného principu obsadím a udělám tam superhotel.“

Publicista trvá na tom, že existují legální nástroje, jakými problematiku chátrajících budov řešit. „Státní úředník odpovědný za to, že budova chátrala, má být trestán, má být popotahován, popřípadě vyhozen z práce, protože stav objektu je skutečně tristní, čili je tu nějaký konkrétní viník.“

„Naprosto souhlasím s tím, že aktivisté mají poukazovat všemi možnými prostředky, medializovat, dělat demonstraci a podávat trestní oznámení na konkrétního úředníka, jestliže jim to vadí,“ doporučil aktivistům Ivan Brezina.